O kostelních zvonech - 1. díl
Opis zprávy podané nejd. bisk. konsistoři o odebrání kostelních zvonů k vojenským účelům
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dne 28. dubna 1917 uskutečnilo se, čeho jsme se již delší dobu obávali, ze 3 zvonů krásně harmonických 2 byly s věže sňaty komisí z Vídně za tím účelem vyslanou, a sice Sv. Jan Kř. (nápis: Franz II., vom. Kaiser im September 1805 als orblicher Kaiser von Österreich mit seinem Kriegshrere wider Bonaparte ... Frankreich). Vyobrazen: Krucifix s hlavami císařskými. Těžký 685 kg z r. 1805, největší průměr 106 cm, cena po 4 K = 2 740 K. Druhý umíráček rovněž z r. 1805, těžký 45 kg, největší průměr 42 cm, cena 180 K. Vyobrazení: Smrt s kosou. Celková váha 750 kg – cena 2 920 K.
Menší sňat bez všech obtíží, těžší byl na věži napřed na kusy rozřezán a po kladkách spuštěn dolů. Při snímání nebylo nic poškozeno. Jeden jediný ponechán kostelu, pocházející z r. 1861. Největší průměr jeho 85 cm, váha 344 kg (Vyobrazeni: Nejsvětější Trojice, Sv. Cyril a Metoděj, ozdoby vinné révy).
Nato sepsán protokol dvojitý, jeden ponechán a uschován v pokladni kostelní, druhý s kvitancí, znějící na 2 920 K zaslán voj. oddělení voj. Komanda na V. válečnou půjčku, která měla oznámena býti Živnost. bance v Brně.
Před snímáním zvonů v neděli, farář měl promluvu na rozloučenou se zvony. Dojem, jaký promluva způsobila, nedá se vylíčiti, svědčil o tom nejlépe hlasitý pláč farníků. Dlouho pociťována ztráta zvonů, zvláště umíráčku. Než brzy našel se dobrodinec, a sice p. Jos. František Fojtík, zdejší rodák a zlatník v Brně. Objednal u firmy Matoušek v Brně zvon vážící 95 kg z ocele nesoucí nápis: „Na paměť světové války.“.
Zvon přivezen z Brna a svěcení jeho vykonáno v neděli poslední po sv. Duchu čili 24. listopadu 1918 odpoledne. Nesen z rodného domu dárcova na nosítkách ověnčených družičkami za doprovodu hudebníků a zpěvu "Bože chválíme Tebe" do chrámu P. a zde děkan a místní farář s povolením nejdůst. bisk. Ordinariátu ze dne 20. listopadu 1918 č. 1081 zvon posvětil a po svěcení přiměřenou promluvu měl a zároveň dárci dík nejd. Ordinariátu a farníků vyslovil.
Zvon stál se všemi útratami 850 K. První, jemuž umíráčkem posvěceným zvoněno, byla Alžběta Furchová, manželka Pavla Furcha, domkaře.