Rok 1917. Okolo sv. Fabiána a Šebestiána uhodila krutá zima, jaké není pamětníka a trvala až do polovice února. Maximum zimy 20 stupňů. Intronizace nového p. biskupa Norberta Jana Kleina 11. února. Světová válka zuří dále. Drahotní poměry hrozné. Za obilí platí židé pod rukou závratné sumy (až 800 – 1000 K za metrák pšenice). Není látka na šaty, není kůže na obuv a hlavně není nití. Vše zmizelo z trhu – aby se ceny jen vysoko vyšroubovaly. Úřady na všechno vydávají lístky, tak zvané „enky“: moučenky, kávenky, bramborenky, masenky, petrolenky, uhlenky atd. není čím topit ani svítit. V kostele ve věčném světle je dovoleno užívati petroleje, na nějž farní úřad dostává měsíčně poukázku na 3,5 litru.
Tohoto roku vojenskou správou rekvirovány tři naše zvony, a sice 9. května dva menší, jeden z r. 1705 o váze 29 kg a tzv. pozdvihováček z věžky o 17 kg, a 24. července největší z r. 1695 o váze 750 kg. První dva sundány a odvezeny celé, druhý byl na věži roztlučen. Mnozí farníci zaplakali – a je to opravdu k pláči. I píšťaly z varhan prý vezmou. Za 1 kg zvonoviny platila vojenská správa 4 K, ale peníze musely být upsány na válečnou půjčku. U nás z toho upsáno na válečnou půjčku 3 250 K a 41 K 92 h poslány farnímu úřadu hotově. Tak vzniká zvonový fond. Léto t. r. bylo parné a suché. Obilí a brambor velmi málo, i píce poskrovnu – proto ještě větší drahota. Zato se urodilo víno. Dosti a výtečné jakosti. Farář sklidil šest věder. Sladkosť 12 – 13 stupňů.
V Rusku v r. 1917 revoluce. Car zajat a internován.
(z farní kroniky)