V americké armádě bylo zakázáno hrát pokr. Přesto ho hráli katolík, protestant a žid. Dostali se proto před soud. Katolík přísahal na Pannu Marii, že pokr nehrál. Protestant se zase dovolával Martina Luthera a přísahal na jeho jméno, že také nehrál. Potom předstoupil před soudce žid a řekl: "Pane soudce, uznejte - přece jsem nemohl hrát pokr sám se sebou!"
Katolický kněz a rabín sedí vedle sebe na jedné hostině, kde se podává vepřové maso, které rabín, jako každý jiný Žid, jíst nesmí. Kněz to velmi dobře ví, a tak si rabína začne tak trochu dobírat: "Rabíne, tak kdy si konečně dáte to výborné vepřové?" "Otče, na vaší svatbě!" odpoví pohotově rabín.
Jeden Žid navštíví varieté a posadí se vedle cizího muže. Když se objeví na pódiu konferenciér, Žid pošeptá sousedovi do ucha: "To je jeden z našich lidí!" Jako další vystoupí zpěvačka. Žid se opět nakloní ke svému sousedovi a pošeptá: "To je jeden z našich lidí!" Pak se objeví tanečnice. "Ta patří také k nám!" pošeptá onen Žid sousedovi. Ten už to nemůže vydržet a tak naštvaně pronese: "Ježíši Kriste!" "To je také jeden z našich lidí," podotkne Žid.
Žid Kohn se vrátil z návštěvy Říma a všem svým známým vyprávěl neustále o poklescích a špatném životě kardinálů. Přesto se kupodivu o několik dní později nechal pokřtít v katolické církvi. Když se to dověděl jeden z jeho přátel, tak mu povídá: "To nechápu! Ty vyprávíš o tom, jak žijí kardinálové v Římě a pak se staneš katolíkem!" Kohn na to: "No právě. Říkal jsem si - jestliže toto náboženství to všechno vydrží a přežije, tak toto je jistě to pravé náboženství!"
Pan Novák jede se svým židovským přítelem Kohnem vlakem. Kohn si vytáhne sledě a pustí se do jídla. Novák mu přitom povídá: "Stejně by mě zajímalo, čím to je, že vy Židi jste tak chytří." "To je docela jednoduché," povídá Kohn, "to máme z toho, že jíme sledě." "Tak ze sleďů to je? To jsem nevěděl. A prodal byste mi také nějakého sledě?" ptá se pan Novák. "To víte, že prodal. Ale jeden stojí stovku!" "Cože? Sto korun za jednoho sledě?" Ale Novákovi to nedá, a hned si jich koupí rovnou pět. Zaplatí pětistovku a pustí se do jídla. Zakousne se do prvního sledě a přitom říká Kohnovi: "Za tolik peněz jsem si jich mohl koupit v obchodě několik kilo!" "Vidíte - už to začíná fungovat!" podotkne s úsměvem Kohn.
Bývalý jugoslávský prezident Tito těžce nesl, že se o něm vyprávějí všelijaké vtipy, a proto dal pátrat po těch, kdo je vymýšlejí. Policie vypátrala pouze jistého Žida, který se jmenoval Mauritz, a nechala ho předvést před prezidenta. Ten se do autora okamžitě pustil: "Jak si můžete dělat legraci z nedostatků v naší zemi? Všichni přece velmi dobře ví, že pod mým moudrým vedením je Jugoslávie svobodnou zemí!" "Tak tento vtip není ode mě!" bránil se Mauritz.
Potkají se dva Židé. Jeden povídá druhému:" Nemohl bys mi půjčit pár zlatých?" "Moc rád bych, ale bohužel nemám u sebe žádné peníze." "A co doma?" "Děkuji, všichni zdrávi."
Jeden žid má pozoruhodného papouška. Tento pták se totiž umí modlit hebrejsky. A tak se muž rozhodne, že papouška vezme do synagógy a jeho umění zpeněží. Po bohoslužbě se kolem něho shlukne veliký dav. "Tento pták, vážení, se umí modlit hebrejsky." "Pche, to není možné", křičí jeden přes druhého. "Tak se vsaďte", popichuje muž. Je uzavřena sázka v poměru 25:1 a peníze vysázeny na dřevo. "Tak začni", vyzve muž papouška. Pták však ani po dalším pobízení ani nehlesne. Jeho pán odchází o pěkných pár zlotých chudší. Domů dorazí vzteky bez sebe a je rozhodnutý toho ptáka sprovodit ze světa. Tu papoušek konečně promluví: "Počkej s tím ještě, uvidíš, jaký kurs bude za týden!"