Svatý Fiakr pocházel z významné irské rodiny a byl vychován pod vedením zbožného biskupa. Podle některých se narodil kolem roku 590 po Kristu, podle jiných až kolem roku 610. Rok jeho narození není znám. V nejlepších letech se rozloučil se svou vlastí a v doprovodu několika mladých mužů se přeplavil do Francie, aby zde žil v samotě jako poustevník. Po příjezdu se vydal k biskupovi, který mu přidělil místo v oblasti Brie, kde po zbytek svého života žil jako poustevník, a kde žil hodně přísně. Ženy měly zakázáno přiblížit se do blízkosti jeho poustevny. Fiakr vykácel pozemek v místním lese a postavil si celu s modlitebnou na počest Panny Marie. Vedle ní si založil malou zahradu. Legenda říká, že místo pluhu používal svoji hůl. Další legenda vypráví o tom, že mu jedna žena záviděla jeho zázraky s holí, a tak ho proklela, a dokonce obvinila za čarodějnictví. Světec se v zármutku nad tím posadil na kámen, který se změnil v pohodlné sezení. Tento kámen byl později uložen v klášteře v Brie, kde byli uzdravováni ti, kdo měli problémy s hemeroidy, nebo problémy podobného druhu. Fiakr zemřel kolem roku 670 a poutníci z celé Francie konali poutě k jeho hrobu, u kterého se udály mnohé zázraky. Jeho páteř a zázračný kámen byly potom v roce 1586 přeneseny do katedrály v Meaux.
V Paříži najdeme kostel sv. Fiakra, dokonce i ulici, která nese jméno tohoto světce. Francouzská královna Anna Rakouská také vykonala pouť do tohoto pařížského kostela na poděkování za uzdravení svého manžela, krále Ludvíka XIII. Zároveň v září 1638 porodila syna po 23 letech bezdětného manželství.
V roce 1662 se poprvé objevily v Paříži pronajímané kočáry tažené dvěma koňmi, které jako první nabídl obchodník a prodejce koní Nicolas Souvage. Tyto kočáry parkovaly právě v ulici sv. Fiakra, a proto se jim říkalo „fiacre.“ Tato myšlenka pařížských najatých kočích se prosadila kolem roku 1690 ve Vídni, stejně i název těchto kočárů.
Svatý Fiakr je patronem zahradníků a obchodníků s květinami. Znázorňuje se často s rýčem. Svátek má 30 srpna.