Jméno Kastor pochází z řečtiny a dá se přeložit jako „význačný“, nebo také „ten, který vyniká“. Informace o životě tohoto světce se nachází v životopise světce, který pochází někdy z doby mezi 10. a 12. stoletím.
Pocházel z Akvitánie a byl žákem svatého biskupa Maximina, který ho vysvětil na kněze. Kolem roku 350 po Kristu založil komunitu poustevníků poblíž města Kardenu. Důraz kladli především na modlitbu. Kastor, i když byl poustevníkem, tak byl zároveň vyhledávaným zpovědníkem.
Legenda vypráví, že Castor požádal lodníky plující po řece Mosele o trochu soli pro svoji komunitu, kterou převáželi. Ale kapitán s námořníky se mu vysmáli (mimo jiné pro jeho vzhled), přičemž najednou vypukla strašná bouře a hrozilo, že se loď potopí. Proto prosili námořníci Kastora o pomoc. Ten se pomodlil, udělil požehnání a bouře i vlny byly pryč. Námořníci pak na poděkování darovali Kastorovi část svého nákladu, dokonce víc, než Kastor požadoval. Tato událost potom vedla k obrácení těchto lodníků.
Dožil se vysokého věku. Zemřel kolem roku 400. Znázorňuje se jako poustevník s holí a kostelem v ruce, bývá vzýván v souvislosti s bouřemi, a svátek má 13. února. Jeho ostatky byly zapomenuty a znovu objeveny někdy kolem roku 790. Některé byly uloženy v kostele svatého Paulína v Trevíru a další zase v Koblenzi, v nádherné bazilice svatého Kastora. Kostel povýšil na baziliku minor papež Jan Pavel II. v roce 1991. Na ochranu ostatků byla vytvořená umělecká kovaná železná schránka. V Trevíru, Koblenzi a Kardenu se konají o jeho svátku slavnostní průvody a procesí.