Marcelín, který pocházel ze šlechtické rodiny, se stal v roce 539 pátým biskupem Ancony. Celý svůj život prožil v tomto regionu. Zemřel kolem roku 566 (jindy se uvádí rok 555 nebo také 577) přirozenou smrtí. Svatý Řehoř Veliký ho nazval „úctyhodným mužem“ a připomněl zázrak, když uhasil požár, který ničil Anconu.
V první polovině 19. století potom napsal jistý opat Antonín s využitím řady starověkých pramenů, co se stalo, když se oheň začal nekontrolovatelně šířit městem. Obyvatelé města prosili o pomoc svého biskupa. To už měl Marcelín velké zdravotní problémy, protože ho trápila dna. Proto ho odnesli na židli na místo, kde byl oheň nejsilnější. Biskup vzal s sebou evangeliář, ze kterého začal číst. Evangeliář byl částečně spálen náhlým vzplanutím plamenů, které však v okamžiku, kdy biskup knihu náhle zavřel, k překvapení všech přítomných uhasly. Podobný zázrak s uhašením ohně se stal ještě jednou, když v jedné vesnici poblíž Ancony vypukl požár, a lidé přinesli tento evangeliář k ohni.
Tento evangeliář svatého Marcelina je dnes uložený v Diecézním muzeu v Anconě, a v předvečer světcova svátku se v dřívějších dobách nesl městem v průvodu. Existují svědectví, že mnozí nemocní, kteří se knihy dotkli, byli uzdraveni. Evangeliář obsahuje krásné iluminace a v roce 1910 byl restaurován. Jiný příběh vypráví o jistém šlechtici z Ancony, který byl slepý, byl přiveden ke hrobu svatého biskupa a poté, co se s živou vírou svěřil světci, znovu nabyl zraku.
Svatý Marcelín je uznáván a vzýván podobně jako například svatý Florián v boji s ohněm. Kromě toho, že je svatý Marcelín patronem proti ohni, je také považován za patrona Ancony v Itálii. V současné době jsou jeho ostatky uloženy v katedrále sv. Cyriaka v Anconě v urně z jaspisu. Svátek sv. Marcelína se slaví 9. ledna. Jeho atributem je hořící evangeliář, který drží v ruce. Nejstarším zobrazením světce je socha, která pochází ze 13. století, a která stála poblíž místa, kde došlo k zázraku s uhašením ohně.