16. listopadu má svátek sv. Josef Moscati. Svatý lékař! Byl o něm natočen nádherný film s názvem Doktor zázraků.
Narodil se v roce 1880 v Itálii v jedné dobře situované rodině jako sedmé z devíti dětí. Tatínek byl předseda soudu, byl to tedy úspěšný právník a čekalo se, že Josef půjde v otcových stopách. Ale Josef se rozhodl jinak, rozhodl se, že se stane lékařem. Jeho kariéra byla skutečně velmi rychlá. Promován byl ve 23 letech, za třináct let poté už je primářem jedné neapolské nemocnice. Je mu 36 let. Stráven službou, unaven prací pro nemocné, umírá ve věku 47 let.
Byl průkopníkem nových metod. Ve filmu je dojemná scéna, jak je krásný den a Moscati dá příkaz zdravotnickému personálu, aby na postelích vynesli ven na dvůr ty, kdo nemohli chodit. A tak tam leží vedle sebe venku na postelích a radují se ze sluníčka. Jako jeden z prvních začal léčit v Itálii inzulínem. A pochopitelně, to co vypovídalo o jeho svatosti, to byl především přístup k pacientům. Návštěva u nemocného nebyla nikdy uspěchaná. Moscati velmi dobře věděl, že první setkání s pacientem rozhodne o tom, jestli mu pacient bude důvěřovat. Josef se přitom nezajímal pouze o tělo člověka, ale také o jeho duši. Když vnímal, že duše nemocného není zcela v pořádku, doporučil mu, aby se vyzpovídal a přijal svaté přijímání. Jednou si napsal důležitou větu: Co my, lékaři toho zmůžeme? Velmi málo! Proto, když nemůžeme pomoci tělu, přispějme na pomoc duši. Jeho zbožnost spočívala v každodenní účasti na mši svaté, četbě Písma a úctě k Panně Marii. Žil trochu jako poustevník, nikdy se neoženil, i když byl zamilován do jedné dívky. Vždy, když měli domluvenou schůzku, Josef nepřišel, protože byl zase u nějakého nemocného. Když nemocný neměl na léky, on mu je zaplatil. Jeden známý lékař řekl: „Kdyby Moscati chtěl, mohl být milionářem.“ On ale naopak své peníze investoval do chudých. A pak zde jsou také zázraky, které Bůh učinil skrze tohoto svatého muže. Zázračná uzdravení, zázračné události…
Tajemství těchto zázraků mimo jiné spočívá v tom, že Josef chodil každý den do jezuitského kostela, kde jsou uchovávány ostatky sv. Cyriaka. Sv. Cyriak patří mezi 14 Božích svatých pomocníků. U těchto ostatků se Moscati často modlíval. Sv. Cyriak, což je obdoba jména Cyril, byl jáhen, podle tradice lékař, který se znázorňuje podobně jako náš sv. Prokop se spoutaným ďáblem. Uzdravil mnoho nemocných a také posedlou dceru císaře Diokleciána, která se později stala křesťankou. Císař, i když křesťany pronásledoval, Cyriaka ušetřil, protože mu uzdravil dceru. Po smrti Diokleciána nastoupil na trůn nový císař, který už Cyriaka uvrhl do vězení, nechal ho mučit a nakonec stít mečem. Místodržitel potom pro sebe zabavil Cyriakův dům. Cyriak měl ve svém domě baptisterium, kde křtil nové křesťany. Místodržitel si nechal z tohoto baptisteria udělat lázeň. Když byla lázeň hotová, k jejímu otevření pozval své přátele. Bylo jich 19 a ti se v této lázni vykoupali. Jakmile z lázně vystoupili, v chvíli všichni zemřeli. Od té doby si do lázně nikdo netroufl.
Tajemství zázraků doktora Moscatiho mimo jiné souvisí se svatým Cyriakem, jáhnem, lékařem a mužem zázraků, u jehož ostatků se Josef často modlil.
Doktor Moscati se vzývá tam, kde máme nemocné. Prosíme ho o přímluvu za naše nemocné, protože je to doktor zázraků. Muž, který se mohl stát milionářem, ale místo toho zvolil život služby pro druhé, život neuvěřitelné obětavosti a štědrosti.
Blahořečen byl v roce 1975 a v roce 1987 Janem Pavlem II. prohlášen za svatého.