Svatý František se narodil 27.3.1416 v jihoitalském regionu Kalábrie, ve městě jménem Paola. Od narození trpěl vážnou oční vadou. Jeho rodiče slíbili v modlitbě svatému Františku z Assisi, že pokud bude syn uzdraven, bude sloužit rok v klášteře. A tak se také stalo. František po uzdravení odchází do kláštera s. Marco Argentano, kde setrvá jeden rok. V té době mu bylo čtrnáct let.
Přestože byl v klášteře oblíben, nezůstává zde. Vykoná pouť do Říma a do Assisi a vrací se do Kalábrie. Zde se žije jako poustevník v lesích nedaleko od Pauly, později odchází do samoty jeskyně u Cozenzy, aby se zde mohl věnovat rozjímání, modlitbě a askezi.
Postupně se k Františkovi přidávají další lidé, kteří chtějí žít stejným způsobem života. Vznikají první konventy v Paule, potom v Paternu, Spezzanu a na dalších místech Kalábrie. Pod názvem Nejmenší bratři (Ordo minimorum) svatého Františka z Pauly, je řád potvrzen papežem Alexandrem VI. a později i papežem Juliem II. Také se vžil také pod názvem pauláni. Jedná se o žebravý řád s velmi přísnou regulí. Vedle slibů chudoby, čistoty a poslušnosti jsou členové řádu zavázáni také postním způsobem života (např. půst od masa, vajec a mléčných výrobků). Řád vedle Itálie působí také ve Francii, Španělsku, Čechách. Ve znaku řádu je slovo Charitas (láska).
Život svatého Františka provázelo také velké množství zázraků. Uzdravoval nemocné, chromé, vyháněl zlé duchy, křísil mrtvé, znamením kříže zastavil padající balvany, bez újmy na zdraví opravil rozpálenou pec na vápno, při modlitbě se vznášel nad zemí a jeho cela zářila jasem.
František byl také mužem přísného postu. Jídával jednou denně kousek chleba nebo zeleniny, spával na zemi a chodil bosý.
Vedle postu vynikal také svou dobrotou. Byl velmi vyhledáván lidmi, kterým udílel nejrůznější rady do duchovního života. Jednou z věcí, které František s láskou kladl lidem na srdce, byla: "Vyčisti nejdříve svůj dům, to je svědomí, a žij jako dobrý křesťan.“
V roce 1483 posílá papež Sixtus IV. svatého Františka do Francie ke králi Ludvíku XI., aby mu vyprosil tělesné uzdravení. Toto uzdravení se nakonec neuskuteční, ale světec smíří krále s lidmi a Bohem a připraví jej na dobrou smrt. Ani na královském dvoře však František neopouští svůj kající způsob života. Žije v poustevně ve veliké zámecké zahradě nebo ve skromné cele spolu se svými bratry.
Svatý František umírá v Tours ve Francii na Velký pátek 2.4.1507 ve věku 91let. Roku 1562 jeho dosud neporušené tělo spálili kalvinisté a zbylo jen několik zlomků kostí, které jsou nyní v řádu cennými ostatky. Roku 1519 byl svatořečen papežem Lvem X.
Je patronem italských námořníků, poustevníků, opatrovníkem neplodných manželství, patronem Kalábrie.
Svatý František bývá nejčastěji zobrazován jako mnich s holí a nápisem Charitas, jeho svátek slavíme 2.dubna.