11. dubna má svátek svatá Gema. Je to světice, o které se moc nemluví, a přitom je to tak mocná přímluvkyně.
Narodila se roku 1878 v Itálii. Měla sedm sourozenců, tatínek byl lékárník. Brzy ale začala do této rodiny přicházet jedna rána za druhou. Když bylo Gemě osm let, tak jí umírá maminka. Brzy potom umírá její bratr. Ona se pak stará o své sourozence. Brzy potom umírá i tatínek a tak zde zůstává sedm sirotků, o které se stará jiný lékárník, dobrý tatínkův známý. Ten sám měl osm dětí. Gema by moc ráda vstoupila do kláštera, několikrát dokonce o vstup do kláštera požádala, ale vždy byla odmítnuta, a to z důvodu chatrného zdraví. Když jí bylo 21 let, onemocněla tak těžce, že byl k jejímu lůžku přizván kněz, aby jí udělil pomazání nemocných. A zde se stal zázrak – okamžitě po přijetí této svátosti byla Gema zdravá.
V té době se u ní začínají objevovat skutečnosti, nad kterými všichni kroutí hlavou. Na jejím těle se objeví stigmata. Na její hlavě se objevují rány po trnové koruně a na jejím těle rány po bičování. Tyto rány se objevují vždy v pátek, potom zase zmizí. Jsou přizvání lékaři, ty největší kapacity, ale nikdo nedokáže vysvětlit, co se to děje. Jsou přizváni i známí duchovní otcové, ale přirozené vysvětlení neexistuje. Je pravda, že se našli takoví, kteří podezírali Gemu z toho, že to je hysterka, že to ona sama si navozuje tyto jevy. Bůh také dopouští to, že ji také hodně trápil ďábel. Brzy se objevují další mystické sklony – Gema předvídá budoucí věci. Brzy se všechno rozkřikne a za Gemou proudí davy lidí, kteří ji žádají o pomoc. Jsou také zaznamenány zprávy, kdy Gema píše dopisy, o kterých říká, že anděl strážný čeká, až je napíše, aby je mohl doručit. Také se ví, že dopisy byly nějakým tajemným způsobem doručovány bez přispění pošty.
V poslední letech svého života byla opět hodně nemocná, navíc je zde obrovské utrpení, které nese díky Kristovým ranám na svém těle. Svatá Gema zemřela na Bílou sobotu roku 1903 ve věku 25 let. Svatořečena byla v roce 1940 Piem XII. Mnoha lidem pomohla, mnoha lidem pomohla najít ztracenou víru. Není svatá proto, že nosila na svém těle Kristovy rány, ale protože s důvěrou následovala Krista trpícího. Její příběh se navíc odehrává v době, kdy celý svět je okouzlen vědou a technikou. Lidé jsou pyšní na elektřinu, na očkování a domnívají se, že věda je zbaví všech nemocí a všem přinese zdraví a štěstí. Je to doba, kdy věda nahrazuje Boha. A v této době se odehrává příběh mladé dívky, která dává odpověď na pýchu této doby.
Její život krásně odráží nápis na jejím náhrobku, kde se píše: „Byla zachvácena víc žárem Boží lásky než svou nemocí.“ Známá jsou také její slova: „Láska touží po lásce, oheň touží po ohni.“ A právě tento oheň Boží lásku stravoval svatou Gemu.