Ohláška na neděli Květnou.
Dnešní nedělí počíná se, jak již v minulou neděli také jest ohlášeno bylo, ten svatý týden, v kterém Pán Ježíš dílo vykoupení našeho jest dokonal. Na tento den světějí se olivové neb vrbové ratolesti, s kterými potom průvod se vede, neboť dnes slaví církev svatá slavný vjezd našeho Vykupitele do chrámu jeruzalémského, kde ho lid s palmovými ratolestmi v rukou a mezi mnohým plesáním do něho zprovázel. Při navrácení se toho průvodu zavřou se kostelní dveře na památku, že nám lidem nebe skrze hřích Adamův zavřeno bylo, a když kněz s křížem třikráte na dveře zatloukl a ony se zase otevřou, činí se to k upamatování, že skrze smrt Ježíšovu nebe pro nás zase otevřeno bylo. Při svěcení těch ratolestí máme se tedy upamatovati na vchod Ježíše Krista do Jeruzaléma, a ho prosit, abychom s ratolestmi dobrých skutků jemu naproti jíti a do Jeruzaléma nebeského vejíti mohli.
Zelený čtvrtek se všeobecně v církvi svaté světí na památku, že Kristus na ten den při své poslední večeři nejsvětější svátost oltářní ustanovil. Při oběti mše svaté se v tento den k poukázání všeobecné radosti andělský zpěv od kněze se zpívá, a potom na znamení nastávající truchlivosti posledníkráte se všemi zvony se zvoní. Od té doby až do Bílé soboty zvony mlčejí a pravověrní křesťané s dřevěnými nástroji do kostela ke službám Božím se volají, přičemž se upamatovati mají, že skrze dřevo kříže vykoupeni byli. Po skončených bohoslužbách Božích dle prastarého obyčeje z oltářů všechna ozdoba a všechno plátno pryč se vezme na památku, kterak Kristus Pán na ten den večír ze všeho svého roucha svlečen byl. Na ten den také ve velkých městech na památku, kterak Kristus učedníkům svým při poslední večeři nohy byl umýval, dvanácti chudobným od kněze, obzvláštně od biskupa, nohy se myjí, a ti chudobní potom jídlem a nějakým darem se vyčastují. Na tento den máme obzvláštně Kristu Pánu za tu jeho lásku děkovati, s kterou v nejsvětější svátosti oltářní, kde duše naše k životu věčnému krmena bývá, i po svém vstoupení do nebe s námi chtěl přebývati.
Na Velký pátek, jakožto na den zemřetí Krista Pána, zaměstnává se církev svatá jenom s umučením Páně. Uvádí nám na paměť tu krvavou oběť Ježíšovu na kříži, modlí se slavnostně i za židy a pohany a klaní se svému Spasiteli na kříži visícímu. Pamatujme i my na Kristovo umučení a smrt, obzvláštně na odpoledne v hodinu třetí, kde skonal, litujme hříchů svých, kteří Ježíše ukřižovali, zachovejme přísněji půst přikázaný, navštivme hrob Boží a jak jenom můžeme, ten den v pobožnosti a ve skutcích lásky stravme.
Na Bílou sobotu světí se oheň a s ním lampy a svíce v kostele se rožnou. Na ten den se také světí voda ke křtu svatému, poněvadž za starých časů ten den to obzvláštní byl, na který ti, kteří víru Kristovu přijali, křtěni byli. Potom se zpívají litanie ke všem svatým, při kterých kněz na zemi leží, potom se koná mše svatá, při které zase se všemi zvony se zvoní. Na večer tohoto týdne nejsvětější svátost oltářní z hrobu co nejslavněji se vynáší, a tak památka vzkříšení se slaví, ačkoliv Kristus Pán v neděli na úsvitě z mrtvých vstal. V posledních třech dnech tohoto týdne služby Boží vždy o šesti hodinách ráno se začnou a památku vzkříšení Páně v sobotu o šesti hodinách na večír se slaviti bude po trojím k té slavnosti zvoněním.
Mše svaté v tomto týdni následující se slaviti budou:
Dnešní za všechny živé i zemřelé farníky zdejší. Zejtra za těžce nemocnou osobu. V outery za Kateřinu Majerku a dceru její. Ve středu za Marjánu Krejčiříčku, matku a nevěstu. Ve čtvrtek za Alžbětu Schipkovu ze Schihofen. V sobotu ke cti a chvále Panny Marie.