V neděli 15. dubna začaly osvobozovací boje Velkých Němčic. Odpoledne dopadly první ruské bomby na Velké Němčice, při nichž byl zabit pan Slavík a Jaroslav Urbánek těžce raněn, takže za pár dnů v krytě na rány zemřel. Celkem bylo za bojů usmrceno 11 velkoněmčických občanů.
Velké Němčice byly posledním strategickým místem pro Němce, takřka hrází před Brnem. Proto již po několik měsíců se snažili Němci z nich vystavět baštu. Celé byly obehnány zákopy, zřízena dělostřelecká hnízda. Urputně bylo o Velké Němčice tři dny bojováno. Celkové resumé: 186 domů spáleno. Kostel zvenčí značně zasažen, střecha rozstřílena, hodinový stroj přesným zásahem rozmetán.
Velké Němčice byly osvobozeny ve středu ráno 18.4. Pan děkan, já a asi 200 osob bylo za bojů skryto ve sklepě pod konírnami zámeckými u kostela. Za bojů většinou se lidé modlili sv. růženec. Já jsem měl s sebou v zaopatřovací pateně na prsou Nejsvětější svátost. Při spatření osvoboditelů nastala radost, která se však zvláště u těch, kteří měli hodinky, nebo u dívek, změnila v zármutek. Po vyjití z krytu naskytl se hrozný pohled. Na zemi ležely nevybuchlé malé miny, dráty elektrického a telefonního vedení strhány, mrtví koně i vojáci a nad tím vším kouř, který se vznášel z rozbombardovaných příbytků. Kostel byl na mnoha místech zasažen dělostřeleckými granáty a pobořen. Tak např. štít mezi lodí a presbytářem úplně zhroucen, ve stěnách i na střeše četné zásahy, rovněž na věži, kde byla asi německá pozorovatelna. Rovněž okna, zvláště barevná, vytlučena. K tomu nutno připočíst ztrátu tří zvonů, které byly v r. 1942 odvedeny pro válečné účely (I. ke cti a chvále Boží a P. Marie o váze 647 kg, II. ke cti sv. Václava a Víta, váha 350, III. sv. Karel, váha 22,6), jakož i ztrátu věžních hodin. Z kostelního cenného nádobí se neztratilo nic, poněvadž bylo vše uschováno ve skrýši.
Na farní budově se nacházely také několikeré zásahy na zdech, ve střeše, zvl. v okolí vikýřů. Dělostřeleckým zásahem byla probořena pouze stěna v kuchyni z jižní strany. Cenné věci, zvláště matriky, jsem dal i oproti vůli pana děkana zazdít. Své svršky jsme zakopali do země v zahradě pod besídkou (Bohužel i tento úkryt byl vyslíděn).
Brzy po vyjití z krytu jen řízením Božím se stalo, že se neopakoval případ z r. 1805.
(z farní kroniky)