Svatý Martin se narodil okolo roku 316 ve městě Sabaria v Panonii v dnešním Maďarsku, jako syn tribuna římské armády. Jméno Martin je odvozeno od jména římského boha války Marse. Již tímto jménem chtěl otec naznačit svoje přání, aby šel Martin v jeho šlépějích, a aby svoji kariéru spojil s armádou. A nejprve to vypadalo, že se tak i stane. Po přestěhování do Itálie (Pavie) nastupuje svatý Martin do vojenské školy. V Itálii se také poprvé setkává s křesťanstvím. Vstupuje mezi katechumeny, ale dříve, než je pokřtěn, je převelen do Galie k posádce ve městě Amiens. A právě zde se odehrála událost, kterou si při vyslovení světcova jména patrně každý ihned vybaví.
Podle legendy uviděl svatý Martin při kontrole stráží před branami Amiensu neoblečeného žebráka. Vzal svůj plášť, rozpůlil jej a půlku věnoval žebrákovi. V noci se mu ve snu zjevil Kristus Pán a měl na sobě polovinu jeho pláště.
V roce 339 (ve svých 23 letech) je světec pokřtěn. V armádě setrvá ještě dalších patnáct let. Pro své mírné a přátelské jednání byl podle legend mezi svými podřízenými oblíben. Při jednom z tažení (do Germánie) vyjíždí svatý Martin proti nepřátelskému vojsku s křížem v rukou. Nepřátelé vyšlou poselstvo žádající o mír. Světci je po této události, která je považována za zázrak, umožněno odejít z armády.
Po ukončení služby v armádě začíná světcova služba duchovní. Biskupem Hilariem je nejprve v Poitiers vysvěcen na jáhna, později na kněze. Žije poustevnickým životem, hlásá evangelium, zakládá mnišské komunity v Ligugé a v Marmoutier. Když v roce 371 umírá biskup Libor z Tours (Tours leží 100km severně od Poitiers), má být svatý Martin jmenován jeho nástupcem. Úřad zpočátku nechtěl přijmout kvůli své pokoře a schoval se. Prozradilo ho však kejhání hus. Odtud pak pochází tradice svatomartinské husy. Nakonec volbu přijímá a 4.7. roku 371 je vysvěcen na biskupa v Tours. Má velkou zásluhu na šíření křesťanství na francouzském venkově a s jeho působením jsou spojeny mnohé zázraky. Zastával se chudých a utlačovaných, neváhal v jejich prospěch intervenovat i u samotného císaře.
Svatý Martin zemřel 8.11. 397 (dožil se 80 let) v Candes. Pohřben byl v Tours 11.listopadu. Je jedním z prvních svatých, kteří nezemřeli mučednickou smrtí, tzv. vyznavačů.
Úcta k svatému Martinu se začala prakticky ihned šířit celou Evropou. Jenom ve Francii mu bylo zasvěceno na 3600 kostelů, další pak v Německu, Rakousku, Itálii, na Slovenku spadá pod světcovo patrocinium dóm v Bratislavě.
Světec bývá nejčastěji zobrazován jako voják dělící se s žebrákem o plášť nebo jako biskup s knihou, berlou, popřípadě pohárem. Jeho atributy jsou kůň, žebrák, plášť, peníze, pohár, husa. Je patronem Francie, vojáku, kovářů, chudáků, žebráků, cestovatelů, vězňů a mnoha dalších.
Se svatým Martinem je spojena také spousta lidových rčení a pranostik jako např.:
Svatý Martin přijíždí na bílém koni; Na svatého Martina kouřívá se z komína; Radost Martina je hus a džbán vína; O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá; Na Martina bývá dobrá peřina.
Život svatého Martina je protkán skutky milosrdenství a lásky k bližnímu jako například jeho setkání s chuďasem u bran Amiensu. Myslím, že slova evangelia: "Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mne jste učinili" (Mt 25,40), nejlépe charakterizují jeho pozemské putování.