Svatá Anežka Segni z Montepulciana se narodila kolem roku 1268 v Itálii. Pocházela z bohaté šlechtické rodiny. Odmalička byla známá svou pokorou a tichou povahou. Ráda naslouchala příběhům o Ježíši, a tak v ní rostla touha po svatosti. V 9 letech ji dali na výchovu do jednoho kláštera, kde se o ni stará sestra Markéta. O pět let později už Anežka doprovází Markétu, aby ve Viterbu založily nový klášter. O rok později se zde zcela nečekaně – ve svých 15 letech – stává představenou, na což bylo potřeba schválení od papeže. Papež Mikuláš udělil svůj souhlas, přičemž velkou roli hrála pověst svatosti, která dívku už v tomto útlém věku provázela.
Dokonce došlo ke zvláštní události – lidé Anežku unesli do Montepulciana, tedy do svého rodiště, ale nakonec také přesvědčili, aby u nich založila nový klášter a tam také zůstala. Nový klášter byl postaven na místě, kde stál veřejný dům. Dům hříchu byl proměněn v dům milosti a pokání. Klášter žil v duchu dominikánské spirituality, a zde Anežka žije až do své smrti v roce 1317. Ráda se dlouhé hodiny modlila, hodně se postila, kdy pila pouze vodu a pokrmem jí byl suchý chléb. Spávala na holé zemi s kamenem pod hlavou. Už za jejího života se mluvilo o mnoha zázracích a zvláštních událostech, jako byly prorocké sny a extáze, při kterých někdy hovořila s Pannou Marií. Údajně na ni dokonce i doslova sněžila mana. Také přijímala eucharistii od anděla. Konala zázraky, uzdravovala, rozmnožovala chléb…Když asi padesát let po její smrti přišla do kláštera sv. Kateřina Sienská, aby se pomodlila u těla světice, které bylo neporušené, přítomní viděli, jak se noha Anežky zvedla směrem nahoru, když Kateřina nohu chtěla políbit.
Svatořečená byla v roce 1726, svátek má 20. dubna. Znázorňuje se s křížem nebo lilií v ruce, nebo také s beránkem u svých nohou. Na sobě má dominikánský hábit.