Světice se narodila kolem roku 710 v hrabství Wessex v dnešní Anglii. Lze o ní bez nadsázky říci, že pocházela ze „svaté“ rodiny. Jejím otcem byl král Wessexu sv. Richard poutník, maminka se jmenovala Wuna a byla sestrou svatého Bonifáce, bratři Willibald a Winebald byli později také svatořečeni. Její rodina byla nejen svatá, ale také náležitě urozená. Přesto si už v dětství svatá Valburga zvolila život v chudobě v klášteře Wimborne v Dorsetu v Anglii. Tam strávila 26 let pod duchovním vedením zbožné misionářky Tetty, která ji připravovala na dráhu řeholnice.
Bratři světice, Willibald a Winebald, odchází do Itálie, kde v klášteře Montecassino přijímají řeholi svatého Benedikta a později také kněžská svěcení. V Itálii však nezůstávají dlouho, ale nastupují na misijní cestu do Německa, následujíc zde svého strýce svatého Bonifáce. Winebald odchází do Heidenheimu a Willibald do Eichstättu, kde založil biskupství a 45 let tam působil jako biskup. Staví zde kostely, zakládá kláštery. Dnes je spolupatronem zdejší katedrály.
Zanedlouho následuje bratry na jejich misijní cestu i svatá Valburga. Na lodi přepluje lamanšský kanál a pěšky pak dorazí s několika sestrami do Antverp. Odtud se pak přesune do německého Bischofsheimu, kde pomáhá abatyši Liobě vést zdejší klášter. Z tohoto kláštera světice odchází do kláštera benediktýnek v Heidenheimu, kde se stává abatyší. Klášter postupně rozšiřuje a ten se stává jedním z nejvýznamnějších na území Německa. Mužský klášter v tomto městě vede její bratr Winebald. Po jeho smrti se svatá Valburga stará i o tento klášter. Zde působila až do závěru své pozemské pouti, do 25. února 779. Byla pohřbena v Heidenheimu a na jejím hrobě se údajně událo mnoho zázraků. V roce 870 byly její ostatky převezeny do Eichstättu, a při té příležitosti byla papežem Hadrianem II. prohlášena za svatou.
Svatá Valburga milovala samotu a mlčenlivost, byla známá jako dobrodinec všech chudých a strádajících. Pečovala o sirotky a chudé, přispívala na stavbu chrámů a klášterů. Podle svatopisce uklidnila bouři na moři, když se plavila přes lamanšský kanál. Uzdravila malou těžce nemocnou zámeckou dcerku. Podle legendy ji chtěli u brány zámku napadnout psi. Světice pouze prohlásila, že je služebnicí Ježíše Krista, který ji ochraňuje a psi se stáhli. Setkání se psy je vyobrazeno na rytině Ludvíka Seitze z 19. století.
Světice bývá nejčastěji zobrazována v řeholním šatu s holí abatyše ovinutou hadem, který symbolizuje zdraví. Je uctívána nejen v německy mluvících zemích a Anglii, ale také ve Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Francii. I v naší zemi patří světici např. kaple v Hrádku u Sušice. Svatá Valburga je uctívána jako patronka proti nemocem, hladu, nouzi, je vzývána při bouři na moři.
Její svátek slavíme 25. února.