Křesťanští misionáři, katolíci i anglikáni, přišli do afrického vnitrozemí koncem 19. století. První katolické misie zde rozběhli bílí otcové, což byla misionářská společnost, která pocházela z Francie. Jméno těchto otců se neodvozovalo od barvy pleti, ale od bílých tunik. Tito otcové založili na území Ugandy první katolickou misii v roce 1879. Největším místním etnikem zde byli Bugandové, kteří patřili mezi nejbohatší a nejpokrokovější africké kmeny. Na druhé straně byli tito lidé pověstní svými krutými diktátory.

Bugandský diktátor, který nastoupil na trůn roku 1860, byl ztělesněním této krutosti. Když nastoupil na trůn, nechal zlikvidovat svých 60 bratrů, aby si zajistil politické přežití. Vůči křesťanským misionářům ale zaujal celkem vlídný postoj. Diktátor Mutesa v podstatě dovolil svým občanům, aby si zvolil sami svoji víru, ať už křesťanskou, muslimskou či jinou. Díky tomu každá skupina usilovala o to, aby měla vliv na královském dvoře. Mutesa si nevybral žádné z těchto nových náboženství, byl věrný původnímu místnímu náboženství.

Konvertovat ke křesťanství ale znamenalo zříct se tradičního náboženství a přijmout nové morální a náboženské zásady. Díky tomu se druzí dívali na křesťany jako na nebezpečnou sektu. S nástupem Mutesova syna Mwangy se situace dramaticky obrátila. Vnímal to tak, že přítomnost misionářů umenšuje jeho autoritu. Mwanga byl také známý tím, že praktikoval pedofilii, a když zjistil, že mladí muži, kteří přijali křesťanství, odmítali jeho návrhy, tak se rozzuřil. Díky tomu se snažil křesťanství zlikvidovat a začalo krvavé pronásledování křesťanů.

Pogromy začaly v roce 1885, kdy prvními zavražděnými byli místní anglikáni, dokonce s biskupem a potom následoval katolický konvertita. Po tomto mučedníkovi měl převzít vedení mladých konvertitů Karel Lwanga, který by zároveň vůdcem královských pážat. Když se to král dověděl, že na jeho dvoře jsou mladí křesťané, když viděl, jak jsou jednotní, nejdříve popravu odložil. V té době se Karlovi také podařilo ochránit několik pážat před choutkami krále. To už dal král souhlas k povraždění křesťanů. Pážata byla svolána na nádvoří, aby si vyslechla rozsudek. Všichni prohlásili, že chtějí zůstat křesťany až do smrti. Král vyhlásil, že 16 katolíků a 10 anglikánů půjdou pěšky na vršek hory, vzdálený asi 13 km, kde budou upáleni. Když přišli na místo, týden čekali spoutáni řetězy a okovy. Celou tu dobu se modlili a zpívali chvalozpěvy. Nejdříve byl popraven Karel Lwanga. Poslední jeho slova byla: „Bože můj!“ Jiný zase řekl z ohně: „Sbohem, přátelé, již jsme na cestě.“

Celkem bylo nakonec umučeno 45 křesťanů. Ostatní byli ze země vyhnáni. Když se potom vrátili po smrti Mwangy, nalezli v zemi 500 křesťanů a víc než 1000 katechumenů. V roce 1964 všech 22 katolických mučedníků prohlásil papež Pavel VI. svatými. Svátek mají 3. června.

(podle J. Martina)