22. května se slaví liturgická památka svaté Rity z Cascie (asi 1380-1457), světice heroické schopnosti odpouštět. V roce 1627 ji blahořečil papež Urban VIII. a v roce 1900 ji kanonizoval Lev XIII. Její relikvie jsou uchovávány v poutním chrámu v Cascii. Je patronkou těch, kdo prožívají manželské krize a těžko řešitelné životní problémy.
Když se Rita narodila v Roccaporena, byli její rodiče již staří. Celý život se modlili za syna, ale když jim Pán Bůh dal dceru, přijali to jako Boží vůli, zvláště když jejich dítě od počátku provázela zvláštní znamení. Jednou, když byla ještě nemluvně, se na ni například snesl roj včel, ale nezpůsobil jí sebemenší újmu.
Od dětství byla velmi zbožná a zamýšlela vstoupit do kláštera, ale její jinak bohabojní rodiče se rozhodli, že ji provdají. Paolo Mancini, vynalézavý a podnikavý mládenec, se zdál být ideálním manželem pro jejich jediné dítě, ale po svatbě se ukázalo, že je to nesmírně násilnický a podezíravý muž (Rita ho musela žádat i o svolení jít na mši). Po osmnáct let manželství trpělivě snášela každé ponížení a svými modlitbami a něhou časem dosáhla jeho obrácení.
Sotva však měla alespoň trochu klidu, její manžel zemřel násilnou smrtí. Když umíral, odpustil svým vrahům a Ritu odprosil za léta křivd. Bohužel jejich dva synové podle tehdejších zvyklostí přísahali, že otce pomstí. Rita je od tohoto úmyslu nedokázala odradit, říká se dokonce, že žádala Boha, aby je raději vzal k sobě, než aby se dopustili zločinu. O několik měsíců později se oba stali obětí nákazy.
Ve svých dvaatřiceti letech se Rita rozhodla vstoupit do kláštera. Vzhledem ke svému věku byla přijata až po dlouhých žádostech. V klášteře vykonávala nejnižší služby, ale všechny udivovala svým přísným pokáním a hlubokým vnitřním životem. Protože měla zvláštní úctu ke Kristovu utrpení, prosila Krista, aby jí dovolil zakusit bolest byť jen jednoho trnu, který mu zranil hlavu. Byla vyslyšena a patnáct let, až do konce svého života, nosila na čele bolestivou, nehojící se ránu.
U příležitosti stého výročí kanonizace svaté Rity (20. 5. 2000) Jan Pavel II. řekl: "Jaké poselství nám tato světice adresuje? Poselství plynoucí z jejího života: Svatá Rita se vydala na cestu pokory a poslušnosti, aby se stále dokonaleji připodobňovala Ukřižovanému. Znamení na jejím čele je potvrzením její křesťanské zralosti. Spolu s Ježíšem na kříži byla jakoby korunována láskou, kterou prožívala a vyjadřovala po celý svůj život. Svatá Rita […] se naučila chápat bolesti lidského srdce. Proto se stala přímluvkyní chudých a zoufalých a získala nesčetné milosti útěchy a posily pro ty, kdo ji v různých situacích vzývají."
Kanonizací svaté Rity 24. května 1900 poukázal papež Lev XIII. na cestu k překonání manželských a rodinných těžkostí: cestu odpuštění. Svatá Rita uměla odpouštět jako málokdo jiný: nejprve svým rodičům, kteří ji donutili ke sňatku a k letům ponížení. Svatá Rita dokázala odpustit i svému manželovi. Nepodlehla zoufalství a sklíčenosti, když se ukázalo, že je tyran. Bojovala za své manželství, za svou rodinu, ale především za spásu svého manžela. Svatá Rita měla schopnost odpouštět v heroické míře.
Zdroj: Vatican News, polská sekce
www.cirkev.cz
