Církev si připomíná památku svaté Rozálie 4. září. Ta je známá také jako Rozálie z Palerma, poustevnice z 12. století, která je řazena mezi církevní panny. Rozálie žila životem modlitby, rozjímání a pokání, daleko od hluku světa. Svatá Rozálie je patronkou lidí, kteří trpí infekčními nemocemi nebo jsou obětí moru, je jejich věrnou přímluvkyní v těžkých chvílích.
Narodila se jako Rosalia Sinibaldi a patřila k rodině z Normandie, která se hlásila k potomkům Karla Velikého. Její životopisci se shodují, že se narodila kolem roku 1130 v Palermu na Sicílii (Itálie), proto je také považována za patronku tohoto města. Jméno světice, „Rosalia“, je zkratkou názvů dvou druhů květin: „rosa“ a „lilia“. Sicilané svatou Rosalii láskyplně nazývají „Santuzza“ (svatá) v narážce na její nízký vzrůst, neboť je známo, že byla obzvláště malá a štíhlá žena.
Podle tradice se díky Rosaliině přímluvě podařilo zmírnit morovou epidemii, která sužovala Sicílii v roce 1624, kdy byly nalezeny její ostatky. Tato starobylá tradice uvádí, že se světice zjevila lovci, aby ho dovedla k místu, kde ležely její ostatky. Svatá Rozálie mu ukázala cestu vedoucí k hoře, v jejíž jeskyni žil a zemřel; světice pak muži nařídila, aby nechal ostatky vynést z jeskyně a v průvodu je odnesl k řádnému pochování.
Když se sicilský lid o zjevení dozvěděl, byly zorganizovány výpravy, které měly v uvedené hornaté oblasti najít ostatky světice. Po jejich nalezení jako zázrakem během několika dní zmizel mor, který sužoval město. To byl důvod, proč obyvatelé středomořského ostrova jmenovali Rosalii svou patronkou a její ostatky byly přeneseny do palermské katedrály.
O něco později papež Urban VIII., který byl v úřadu 1623–1644, oficiálně prohlásil pravost relikvií a nařídil, aby si Sicílie připomínala svou světicí vždy 15. července, zatímco zbytek univerzální církve tak musí činit 4. září, tedy v den, kdy se připomíná jak objevení, tak přenesení ostatků světice.
Ikonografie zobrazuje svatou Rozálii jako poustevnici pod širým nebem, v blízkosti jeskyně, někdy oděnou do augustiniánského hábitu. Často je také zobrazována s korunou z růží dle svého jména a s křížem a lebkou, které znázorňují asketický život, který vedla.
Kult svaté Rozálie původně propagovali benediktinští mniši a stal se všeobecně oblíbeným. Její přímluva je vyhledávána v těžkých dobách, proti infekčním nemocem a zejména proti moru. Ještě před několika lety se k ní její ctitelé modlili za ukončení pandemie Covid-19.
Zdroj: Aciprensa
