Máme Vánoce a všude kolem sebe vidíme jesličky. Dnes se podíváme na to, jakým způsobem malovali malíři jesličky od prvních staletí až po středověk. Z prvních staletí se nám zachovaly sarkofágy, na kterých najdeme vůbec první vyobrazení jesliček. Tady vidíme Ježíška v jesličkách, a Ježíšek je na těchto obrazech úplně sám. Nejstarší obrazy jesliček jsou tedy bez Marie, bez Josefa, bez zvířátek, vidíme jenom Ježíška. Ježíšek je přitom tak důkladně zavinutý do plenek, že mu vykukuje jenom hlava. Jesličky vypadají jako hrob, Jezulátko spíše připomíná zavinutou mumii. Tyto první jesličky nám tedy ukazují to, proč Ježíš přišel – aby zemřel, aby se za nás obětoval, aby nás zachránil. O něco později, ve 4.století jsou jesličky přikryté oltářním plátnem a mají tvar kamenného oltáře. Zde se objevuje pojetí, že Ježíš je živý chléb, který sestoupil z nebe. V této době se také objevuje výklad, že Betlém se překládá jako „dům chleba.“ To jsou tedy první obrazy jesliček – Ježíšek je sám.
Jako další v pořadí se objevuje oslík a volek. A protože církevní otcové měli rádi symbolické výklady, vysvětluje svatý Řehoř Naziánský, že tato zvířátka představují Židy a pohany. Volek představuje židovský národ, který nesl tíhu Zákona, a oslík zase představuje pohany, kteří nesou tíhu modloslužby.
Teprve potom se začínají objevovat na obrazech jesliček lidé. Maria v těch dřívějších vyobrazeních stojí hodně stranou. Díky rostoucí mariánské úctě se ale Maria na obrazech začíná k jesličkám přibližovat. To, že se Maria původně odvrací od jesliček, vysvětlují odborníci tak, že má v sobě předtuchu utrpení svého syna. Asi od 10. století začíná převládat obraz Panny Marie, která dává najevo svůj cit, a která je už blízko u jesliček. Z této doby pochází např. obrazy, kdy Maria přikrývá Ježíška nebo kdy ho líbá. Jindy ho bere z jeslí do náruče, nebo dokonce pozoruje, jak porodní babičky umývají malé nemluvňátko. Nechybí ani obrazy koupání narozeného Ježíška. Opět tam jsou dvě porodní babičky. Kde se na těch obrazech vzaly? Vzaly se tam na základě jednoho starého apokryfu, kde se uvádějí dokonce jejich jména – Zelomi a Salome. Salome nechtěla věřit v panenské početí, a proto ji uschla ruka, jak píše apokryf. Na Mariinu přímluvu a dotykem jeslí se její ruka opět uzdravila. Ta scéna koupání Ježíška má však ještě jiný význam – je to důkaz toho, že Spasitel je zároveň i pravý člověk. I on se potřebuje vykoupat.
A nakonec tyto obrazy se rozšiřují a začínají vyprávět další biblický příběh o narození Mesiáše. Na rámech ikon se tak začínají umisťovat tři králové, vraždění betlémských neviňátek, útěk do Egypta a další. Díky mystikům potom také můžeme vidět obrazy, kde všichni zúčastnění klečí před jeslemi, protože narozený Mesiáš si zaslouží, abychom se mu klaněli.
Jak tedy vidíme, je u obrazů jesliček možné pozorovat vývoj, který je přirozený. Na začátku jsou pouze samotné jesličky s Ježíškem. Tyto jesličky mají za cíl poukázat na božskou důstojnost a božský původ dítěte. Narozený Ježíš je skutečně Boží Syn. Později se objevují kolem jesliček lidé – tyto jesličky nám zase připomínají, že tento narozený Mesiáš přišel pro všechny lidi. A nakonec jsou to obrazy, kdy se všichni sklání nad Ježíškem a adorují ho, protože Krista mohu přijmout pouze modlitbou, díky které zrození Krista vstupuje do našich srdcí. (podle T. Š.)
