„Tak o čem bylo dnes kázání?“ ptal se táta svého syna u nedělního oběda, protože neměl jistotu, jestli kluk místo kostela nechodí za kostel. Kluk se drbe za uchem a říká: „A víš, že nevím.“ Potom se drbe na bradě a povídá: „Tati, já fakt nevím.“ „No tak byls v tom kostele, nebo ne?“ „Ale jo, byl jsem!“ „No tak přece musíš vědět, co se četlo, o čem se mluvilo...“ „Už vím, pan farář kázal o Pánu Bohu!“ řekne nakonec vítězoslavně mladý muž.
Jednou se také ptal tatínek svého synka, o čem kázal pan farář. Chlapec byl tentokrát připravený, a povídá: „Pan farář kázal o hříchu.“ „A co říkal,“ byl dál zvědavý tatínek. „Byl proti,“ zněla pohotová odpověď. Ještě že pan farář byl proti hříchu!
Také si vzpomínám, když jsme byli ještě kluci. Vždycky u nedělního oběda jsme věděli, o čem bude řeč. Tatínek se totiž vždycky také ptal, o čem kázal pan farář. Většinou jsme si něco pamatovali.
Nedávno jsem šel v neděli po mši svaté na faru. No a před kostelem jsem prohodil pár slov s jedním mužem, který měl namířeno k hospodě – na jedno, jak chlapi v neděli chodívají. Povídám: „Tak co, na jedno?“ „Ale otče, to víte, musíme probrat a zhodnotit kázání.“ Doufám, že hodnocení bývá milosrdné.
Třetí neděli v mezidobí, slavíme neděli Božího slova. Poprvé to bylo v roce 2020 na přání papeže Františka. Svatý otec si přál, aby Bible nebyla pouze jednou z mnoha knih v knihovně, ale aby to byla pro nás skutečně Kniha knih. Kniha, kterou budeme číst, ke které budeme mít krásný a živý vztah.
Boží slovo přece sytí člověka, dává mu sílu, radí mu, osvěcuje ho. Boží slovo uzdravuje, očišťuje lidské srdce od malomyslnosti, může nás proměnit. Skrze ně dostáváme novou mysl, nové srdce a nové smýšlení. Je to také naše zbraň. Duchovní boj patří k našemu životu.
Jsou chvíle, kdy lidská slova už nestačí. Boží slovo má ale dostatek síly a moci! Někdy to je jediný pevný bod, zvláště tehdy, kdy neexistuje lidské řešení. Jedna žena byla dlouhá léta v depresi. Lidé jí nerozuměli, nechápali ji, už se v té depresi ani nemohla modlit. Ona si ale neustále opakovala: Hospodin je můj pastýř…Toto Boží slovo jí dávalo sílu, aby šla dál.
Vzpomínám na jednoho alkoholika, který si už nevěděl kudy dál. Potkal jednoho kněze, který mu řekl: „Když to na tebe přijde, tak si vezmi Bibli a čti a čti a čti…“ Ten alkoholik to začal dělat, až nakonec byl zcela uzdraven ze své závislosti.
Jeden kněz vyprávěl toto svědectví o obrácení jednoho muže, který už léta propadal alkoholu. Rodina tím velice trpěla a žena propadala zoufalství. Jednou ho ale přemluvili, aby s nimi šel do kostela. Ten den se četlo čtení z knihy Píseň písní: Boží láska je opojnější než víno. Toto Boží slovo tak zasáhlo tohoto alkoholika, že věděl, že toto je Boží slovo, které se ho týká. V té chvíli se ho dotkla Boží milost a on byl uzdraven. Od té doby si nevzal ani skleničku.
Na závěr bych připomněl příběh, který se stal před léty v jedné zemi, kde propuklo velké pronásledování křesťanů. Pokud u někoho našli Bibli, bylo za to vězení. V jedné věřící rodině uchovávali rodinnou Bibli a nedokázali si představit, že by se jí měli vzdát. Byla to rodinná památka a oni ji také každý den společně četli. Jednoho dne ale přišla policie. Žena viděla oknem, jak se blíží dva muži, a hned jí bylo jasné, co bude následovat. Právě se chystala péct chléb. Rychle vzala Bibli, zabalila ji do těsta a dala do pece. Policie důkladně prohledala celý dům. Měli echo, že v domě je zcela jistě Bible. Ale ať hledali, jak hledali, Bibli nenašli. Odešli s nepořízenou. Když potom žena vyndala chléb z pece, našli v něm neporušenou a nepoškozenou Bibli. A tehdy si v této rodině uvědomili: Bible je chléb pro život. Tak jako každodenní chléb živí a sytí člověka, tak i Boží slovo, když se pravidelně čte, dává nám sílu pro náš život.
