Když vstoupíme do baziliky Zmrtvýchvstání Páně v Jeruzalémě, tak nás jistě upoutá mnoho věcí. Jedna ze zajímavostí, která je zde k vidění, je puklá skála. Bible říká, že skály pukaly, když byl Ježíš ukřižován. První církevní obec na základě této události vytvořila legendu o tom, že na Golgotě, právě na místě, kde stál Kristův kříž, byl kdysi pohřben první člověk, tedy Adam. A když byl Ježíš přibit na kříž, jeho krev stékala na Adamovu lebku, a tak byl očištěn Adam a s ním i celé lidstvo. Na základě této legendy se v ikonografii začala objevovat u paty kříže lidská lebka a překřížené hnáty. Jedná se tedy o lebku Adamovu. Na jiných ikonách můžeme dokonce vidět Adama, jak se modlí pod křížem, na kterém visí Kristus. Adam zde zastupuje celé lidstvo, které očekává slavné vzkříšení. To je tedy puklá skála, kterou můžeme vidět v bazilice Zmrtvýchvstání.
Další, a to je to, co nejvíce turisty zajímá, to je samotný Boží hrob. Na první pohled na něm není nic zvláštního. Je to poměrně malý prostor, kam se moc lidí nevejde. Stěny jsou začouzené od svíček a lampiček. Visí zde několik ikon, které nejsou zrovna moc velké umělecké kvality, a navíc jsou poškozené od toho, jak se jich návštěvníci Božího hrobu neustále dotýkají. Je zde kamenná plotna, na které Ježíš ležel, a to je všechno. A přece je to místo, které je pro nás tak drahé. Nebyli jsme u toho, ale věříme svědectví apoštolů, žen a potom dalších, kterým se vzkříšený zjevil.
Jedna z teorií o vzniku vesmíru říká, že vesmír vznikl na základě velkého třesku. Jednalo se o jakýsi výbuch, který nastal přibližně před 19 miliardami let. Od té doby se vesmír rozpíná a tomu je tak i dodnes. Vesmír žije z tohoto velkého třesku a neustále se rozpíná. Pro svět mělo vzkříšení podobný účinek. Vzkříšení je pro církev pramenem energie, my stále žijeme ze síly vzkříšení. Život církve, síla svátostí – to všechno pochází ze vzkříšení. Mnozí se snažili zastavit tuto sílu, stavěli zdi Vzkříšenému, ale nikomu se to nepodařilo a nepodaří. To je síla vzkříšení, velký třesk, ze kterého žije církev už 2000 let a bude žít až do konce světa. My žijeme tedy ze smrti a vzkříšení Pána. Tady v tom je tajemství našich životů. My víme, kde je zdroj naší síly.
Jeden misionář vypráví o svém působení mezi kanibaly. Zpočátku nebyl vůbec úspěšný. Věděl, že když přesvědčí náčelníka, že bude mít vyhráno. Ten mu ale řekl: „Tvůj Bůh nemá žádnou moc. Proč bych měl věřit v takového Boha?“ Od té doby se kněz začal modlit a prosil o zázrak, aby Bůh zasáhl a něco udělal, co by domorodce přivedlo k víře.
O několik dní později se probudil a slyšel velký nářek – právě nesli tělo jedné zemřelé ženy na skládku. Tam se těla nepohřbívala, ale nechávala se volně ležet v džungli pro zvířata. Procesí neslo ženu do džungle. Ještě před tím ji nechali chvíli ležet na zemi, aby se s ní ostatní mohli rozloučit. Kněz si řekl: „Půjdu jim vyjádřit soustrast.“ A Duch svatý promluvil: „Když se za ni budeš modlit, tak ji vzkřísím!“ Misionář si řekl: „Ale co, stejně nemám co ztratit…“
Zavolal si náčelníka a zeptal se: „Je ta žena skutečně mrtvá?“ „Samozřejmě.“ „A když ji Bůh vzkřísí, tak uvěříš?“ „Ano.“ Kněz se začal modlit a tělo ženy se začalo třást a trošku se vzneslo. Všichni se rozutekli, žena otevřela oči a posadila se. Potom vstala a odešla do svého domu. Tak se celá vesnice stala křesťanskou.
To je síla vzkříšení. Vzkříšení je tedy velký třesk, ze kterého církev žije už dva tisíce let. A právě díky vzkříšení se dějí i takové věci, o kterých jsme slyšeli. A tuto sílu nikdo a nic nemůže zastavit!
