Jeden z nejkrásnějších římských kostelů je kostel sv. Cecílie. Ten stojí na místě původního, prastarého kostelíka. V říjnu roku 1599 bylo jasné, že je třeba restaurovat baziliku sv. Cecilie. Kardinál baziliky byl dobrým knězem. Tehdy během prací kardinál objevil několik starověkých sarkofágů z bílého mramoru. Okamžitě pochopil, že jde o slavné relikvie. Kardinál dal otevřít hrobky. V jedné byla těla tří mužů. V další…po otevření následoval výkřik překvapení. Odpočívalo zde děvče, mohlo mít asi 18 let. Leželo na boku, jako člověk, který spí. Dívka byla mrtvá 13 století, ale tělo bylo zázračně uchované, netknuté, bez známek rozkladu. Byla oblečená do bílých šatů, které byly ozdobené zlatem, měla šaty patricijky, s velkými krvavými skvrnami. Další oděv od krve byl složený vedle, jak bývalo zvykem, kdy se zachytávala krev mučedníků. Kardinál viděl, že dívka měla tři hluboké rány na krku. Všichni okamžitě pochopili, že se jedná o tělo sv. Cecílie. Pravá ruka byla ohnutá v podivné poloze. Ohromený kardinál poznal, že tři prsty na ruce spolu spojené, symbolizovaly vyznání tajemství Nejsvětější Trojice. Rychle zavolal sochaře Maderna, aby vytvořil mramorovou dívky, kterou právě viděli. Všichni byli tak ohromení, že se nikdo neodvážil položit ruku na mrtvé tělo této mučednice čistoty. Nakonec bylo tělo pochováno pod hlavním oltářem jejího kostela. Madernova nádherná socha se nachází před oltářem tohoto kostela. Vše nasvědčuje tomu, že svatá Cecílie, před tím, než byla umučena, vyznala svoji víru v Nejsvětější trojici právě spojením tří prstů, jak to všichni přítomní viděli, a jak to i dnes ukazuje Madernova socha sv. Cecílie před oltářem.
Když už jsme zmínili Itálii a příběh Cecílie se třemi spojenými prsty, tak v Itálii ještě zůstaneme. Jenom se přesuneme do 20. století. Jednou do San Giovanni do Rotonda přijela dvě děvčata. Jedna se jmenovala Giovanna. Toto děvče mělo velké pochybnosti ve víře, a to, co jí trápilo, bylo tajemství Nejsvětější Trojice. Jela tedy na pouť, aby si věci ujasnila, a aby nějakého kněze poprosila o radu a o pomoc. Přiklekla ke zpovědnici. Netušila, že v ní sedí P. Pio. „Otče, nepřišla jsem ke zpovědi, chci se zbavit pochybností ve víře, především co se týká tajemství Boží Trojice.“ P. Pio se snažil vysvětlit nevysvětlitelné. „Dcero moje, kdo může pochopit Boží tajemství? Můžeme si pouze vytvořit jakousi představu za pomocí příkladů. Viděla jsi někdy, jak se připravuje těsto na chléb? Co udělá žena, která ho připravuje? Vezme mouku, kvásek a vodu. Jsou to tři různé složky: mouka není ani kvásek ani voda, voda není mouka ani kvásek, kvásek není voda ani mouka. Smíchá je a vytvoří jednu hmotu. Tedy tři různé prvky spojené dohromady vytvoří jednu hmotu. Z těsta se vyrobí tři chleby. Mají stejnou podstatu, ale přitom každý z nich je jiný. Tedy tři odlišné chleby, ale stejná podstata. A podobně je tomu i u Boha. Bůh je jeden, ale ve třech osobách. Otec není Syn ani Duch, Syn není Otec ani Duch a Duch není Syn ani Otec. Tři různé osoby, a přitom jediný Bůh. Na slova P. Pia Giovanna nikdy nezapomněla. O. Pio tak dokázal rozptýlit její pochybnosti.
