Lidé dávají jména svým dětem z různých důvodů. Někdy je to podle toho, kde se dítě narodilo – to je třeba v případě Paris Hilton. Jindy jméno patří někomu z rodiny, jindy je to jméno oblíbeného světce či světice, jindy jde o jméno celebrity, jako třeba fotbalisty nebo slavného herce.
Je pravda, že jméno se dá i zneužít. Když američtí otrokáři přiváželi do Ameriky africké otroky, tak jim dávali nová jména, jako třeba Bill nebo John. Otrokáři to dělali záměrně, aby změnili jejich identitu, aby je tak ponížili. Pro tyto otroky to byla velká bolest. Něco podobného se dálo i za II. světové války. Když se dostali nacisté k moci, tak v Německu i Rakousku dostali všichni židé nové průkazy, kde byla změněna jejich první jména. Každý židovský muž dostal jméno Izrael, a každá židovská žena měla v průkazu jako první jméno uvedené jméno Sára. Tato jména prozrazovala, že jde o židy, ale zároveň to znamenalo ponížení toho člověka, likvidace jeho individuality.
Na druhé straně změna jména může být znamením nového začátku, kdy změna neponižuje člověka, ale právě naopak. Jeden Australan, který žil jako zločinec se dostal do vězení, nakonec z tohoto vězení utekl, a dostal se do Indie. A on popisuje ve svém životopise, jak postupně objevil, kým má být. Když tam přišel, jeho tvář prozrazovala: „Se mnou si nezahrávejte!“ Působil skutečně dojmem tvrdého muže. Kdykoliv vesničané viděli jeho vážnou tvář, tak se rozesmáli a začali ho poplácávat po ramenou. Nakonec mu ženy ve vesnici daly nové jméno – Šantaram – neboli muž pokoje. A tento muž začal vnímat toto nové jméno jako výzvu. Mám být mužem pokoje! A díky tomuto novému jménu se začal měnit.
Dnes mluvím o jménech právě proto, že jméno je obsahem i slavnosti Narození svatého Jana Křtitele. Zachariáš dává jméno svému synovi – bude se jmenovat Jan. To bylo v Izraeli zcela běžné jméno, které znamená Bůh je milostivý. Toto jméno nám připomíná, že každé dítě je projevem Boží milosti, je to Boží dar. Jan Křtitel nám připomíná ale také ještě to, že je předchůdcem Ježíše, ve kterém na svět přichází Boží milost, tedy záchrana a spása.
O jméně vypráví také film, který vyhrál Oskara za nejlepší zahraniční film v roce 2006. Film se jmenuje Tsotsi. Tsotsi znamená gauner, a je to přezdívka tvrdého mladého gangstera, který žije poblíž hlavního města v Jihoafrické republice. Je to doba apartheidu. Tsotsi je násilník, zločinec, který se protlouká životem. A jednoho dne tento Tsotsi ukradne auto, při tom postřelí jednu ženu, kterou ochrnutou nechá ležet na cestě, a s ukradeným autem ujíždí pryč. Teprve po chvíli si všimne, že vzadu na sedadle se nachází malé dítě. On si ho postupně oblíbí, ale ví, že ho musí vrátit rodičům. Díky tomuto dítěti se Tsotsi začíná měnit. Už to není ten ostrý hoch, najednou se v něm objevuje něha a láska. Členové gangu ho nepoznávají, a neví, co si mají myslet. Ani Tsotsi to nechápe, už se nevyzná ani sám v sobě.
Nakonec ho vidíme, jak jde do domu rodičů dítěte a vrací jim ho zpět, zatímco před domem čekají policajti, aby ho zastřelili nebo v lepším případě zatkli. Tsotsi se tak vzdává nejen dítěte, ale i své přezdívky. Je to jiný, nový člověk, už to není Tsotsi. Odloží svoji minulost. To je drama přeměny, drama milosti. To je něco, co nám připomíná jméno Jan – Bůh je milostivý. Každý člověk je zde díky Boží milosti, každý člověk je Božím darem. A Jan nám připomíná ještě jednu věc – tato milost se zásadním způsobem projevila v Ježíši, jehož předchůdcem byl právě Jan Křtitel. (podle T. R.)
