Evangelium 28. neděle v mezidobí je také podobenstvím o nebeské hostině, na kterou jsme zváni, proto připomenu malý příběh, který se odehrál před léty ve Spojených státech. Na jihu blízko mexických hranic žil mladý lékař, jmenoval se Updike, a tento lékař se staral o chudé mexické matky s dětmi.
Byl to silně věřící člověk, který co měl, to rozdal, a tak se obětoval pro tyto chudáky. Pravidelně chodil do kostela a ke svátostem. Tento lékař miloval Boha i lidi.
Jako mladý lékař se zamiloval do krásné dívky, a chystaly se zásnuby. Těsně před zásnubami připravila jeho snoubenka pro svého snoubence a pár nejbližších příbuzných a přátel večírek.
Ten večer lékaře ale odvolali, protože jedna mexická žena umírala při porodu. Snoubenec tedy na večírek nešel, ale podařilo se mu zachránit matku i dítě. Jeho dívka ale zásnuby zrušila, protože snoubenec nepřišel na večírek.
A tak zůstal sám a nikdy se neoženil. Svůj život ale zasvětil těmto chudým Mexičanům. Tento lékař měl ordinaci ve velkém domě. Dole byl obchod s potravinami, a on měl ordinaci v prvním poschodí, tedy nahoře nad obchodem. Proto v tomto obchodě měli umístěnou cedulku, kde bylo napsáno: Doktor je nahoře.
Když potom doktor zemřel, chtěli se mu nějak tito chudí odvděčit za všechno, co pro ně vykonal, ale nevěděli jak.
Až potom někdo dostal nápad. Lidé vzali cedulku, která byla umístěná léta v obchodě, a na které stálo: Doktor je nahoře, a tuto cedulku položili na jeho hrob. Všichni, kdo lékaře znali, velmi dobře rozuměli, co znamenají slova „Doktor je nahoře.“ Všichni skutečně věřili tomu, že jejich doktor je teď na hoře, tedy v nebi. Doktor Updike patřil k těm, kdo přijali pozvání na hostinu.
A tak bych přál vám i sobě, až jednou odejdeme na věčnost, a lidé budou stát u našeho hrobu, kéž by tam také našli tu pomyslnou cedulku, na které bude napsáno: Je nahoře!
