Na Nový rok (1. ledna) si připomínáme kromě slavnosti Panny Marie památku poměrně neznámé světice sv. Eufroziny. Jedná se o Egypťanku žijící v 5. století a její život je až neuvěřitelný. Ale stalo se!
Tatínek Eufroziny byl vysoký státník úředník, který měl dceru Eufrozinu, ale také velkou moc. A jakmile mu jeho dcera jednoho dne vyjevila své přání, že by chtěla žít zasvěceným životem, otec o tom nechtěl ani slyšet. Eufrozina přemýšlela, jak to udělat, aby byla naplněná její životní touha, ale ať přemýšlela, jak přemýšlela, na žádné řešení nemohla přijít. Ať by odešla kamkoliv, tatínek by ji okamžitě nechal hledat a neposlušnou dceru by v poutech nechal přivést zpět domů. Tatínek by okamžitě poslal vojáky se psy, ti by prohledali celou zem a všechny ženské kláštery. Eufrozina věděla, že skrýt se před tatínkem prostě nejde a jakýkoliv její útěk by dříve či později skončil nezdarem.
Jednou ji ale přece jenom napadla jedna bláznivá myšlenka – nechá se ostříhat dohola, hluboko do tváře si nasadí kapuci a zaklepe na nějaký mužský klášter, kde poprosí o přijetí. Tam ji zcela jistě nikdo hledat nebude. A tak se také stalo. Eufrozina byla přijata do kláštera, kde také dostala jméno Smaragd. Je třeba říci, že něco takového udělat, by dnes nepřipadalo v úvahu, ale tenkrát to bylo možné. Mniši žili odděleně v jakýchsi chatrčích, téměř vůbec se nestýkali a téměř vůbec spolu nemluvili. A tak se mohlo stát, že mezi nimi žila žena, aniž by to někdo tušil. Když zmizela dcera, otec nechal vyhlásit pátrání po celé zemi. Desítky vojáků pročesávali celou zemi, ale marně. Po Eufrozině, jako by se slehla zem. A tak tatínek už dávno oplakal svoji dceru, že ji asi pravděpodobně sežrala nějaká divoká šelma, a že se spolu už nikdy neuvidí.
Jednoho dne tatínek onemocněl a jak to lidé tenkrát dělávali, i on vyhledal pomoc v klášteře. Představený kláštera přikázal bratru Smaragdovi, aby se o nemocného muže postaral. A teď stojí Eufrozina před největším pokušením svého života. Ona velmi dobře poznává svého tatínka a nejraději by se mu vrhla kolem krku a zvolala: „Tati, to jsem já. Já jsem tvoje Eufrozina.“ Ale ví, že to nesmí udělat, že tím by se všechno prozradilo, ona by byla vyhnána z kláštera a tím by nedošlo naplnění její velké životní touhy zcela se odevzdat Bohu. A tak tatínka ošetří a propustí domů.
Tak žil bratr Smaragd v mužském klášteře téměř 40 let nepoznán. Když se blížila smrt Eufroziny, tak ona už mohla odhalit své tajemství. Když umírá, nechá si zavolat svého otce a přede všemi odhalí tajemství bratra Smaragda. A aby toho ještě nebylo málo, legenda vypráví, že starý otec nakonec skončil také v tomto klášteře, kde umírá stejně jako jeho dcera v pověsti svatosti.
Příběh sv. Eufroziny je nádherným příběhem o naplnění životní touhy a fantazii, která je schopna velkých věcí.