Askeze musí nechat lásku růst, vlévat nám odvahu, dodávat nám chuť stále jít dál na cestě lásky. Askeze, která by nás tížila, vyvolávala v nás těžkomyslnost a brala nám odvahu, není askezí řádnou.
Pohlédneme-li na etymologii tohoto slova, zjistíme však, že askeze původně nebyla nic negativního. Slovo askeze pochází z řeckého „askeó", což znamená cvičit se, trénovat. „Askésis" je cvičení, jež si ukládají sportovci, a „askétai" jsou lidé trénovaní, atleti. To zní pozitivně! Místo abychom se vzdávali něčeho dobrého, jde o to, abychom systematicky a plánovitě mířili k nějakému cíli.
Respektovat přírodu, neznečišťovat ji je také forma askeze, kterou naši předkové opomíjeli. Prokazovat úctu stvoření je uctívat Stvořitele.
Pravidlo „nesuď!" je jedním z hlavních předpisů askeze.
Účelem tělesné askeze je vychovat tělo tak, aby bylo poslušným služebníkem, pružným nástrojem ve službě lásky. Víme lépe než dřívější generace, že všechny pokusy své tělo popřít jsou odsouzeny k nezdaru.
Změnit své zvyky, co se týče jídla, by pro mnohé z nás byla další forma pozitivní tělesné askeze. Svým způsobem jsme takoví či onací podle toho, co jíme. Potravu, kterou požíváme, náš organismus vstřebává a potrava se tak stává součástí naší osoby. Není tedy lhostejné, co jíme. V dnešní době vědí lidé lépe než dříve, co našemu tělu prospívá a co mu škodí. Pravá askeze spočívá v tom, že jíme to, co posiluje naše tělo a činí z něj poslušný nástroj.
K tělesné askezi patří také dopřávat tělu potřebný pohyb a odpočinek. Kdo vede převážně sedavý život, měl by si najít čas k procházkám, běhu, jízdě na kole či plavání. Několikaminutové cvičení každé ráno je také výborná a účinná askeze.
Mezi všemi druhy askeze je nejdůležitější ta, kterou bychom mohli nazvat „askezí slabosti". Objev tohoto druhu askeze je v životě jednotlivcově důležitým obratem. Vše, co ho dosud brzdilo, se mu teď stává pomůckou, co mu dříve bylo příčinou malověrnosti, se mu teď stává pramenem radosti a důvěry.
Askeze, vybudovaná na síle vůle, jak dříve převládala, měla za cíl vlastní vůli pokořit a podřídit ji vůli Boží. Dnešní člověk už je sám sebou dostatečně slabý. Proto nás naše dnešní askeze má učit naši slabost přijmout a přetvořit ji v úplnou otevřenost Bohu.
Proč žil svatý farář z Arsu (1786-1859) tak asketicky, proč činil tolik pokání? Prozradil to jednomu ze svých kajícníků: „Milý příteli", řekl mu po vyslechnutí jeho zpovědi, „zde ti ukládám malé pokání, zbytek vykonám za tebe sám."
(Citáty o askezi od známého duchovního autora Wilfrida Stinissena)
