Advent

Slovo advent pochází z latinského adventus, což jak víme, znamená příchod. Pochopitelně se tím myslí příchod Boha k člověku. Co se týká Božího přicházení k člověku, můžeme o něm přemýšlet hned v několika rovinách. Jednak se v adventu připravujeme na ten první příchod našeho Boha na tuto zemi, což jsou Vánoce. Potom se připravujeme na druhý Kristův příchod na konci časů, což je konec světa. Okamžik naší smrti je také Kristovým příchodem – Ježíš si pro nás přijde, to je naše smrt. A potom – Bůh k nám přichází znovu a znovu každý den, ať už v lidech, či událostech a okolnostech všedního dne. Ať už budeme mluvit o jakémkoliv příchodu Pána, Bible mluví jasně – je třeba být bdělý a připravený.
Jeden z autorů, který píše krásné příběhy, je Bruno Ferrero. Dnes bych vzpomenul dva příběhy, které hovoří o příchodu Pána – v tomto případě okamžiku naší smrti.
Pan Vopršálek do kostela nechodil, zatímco jeho žena ano. Byla to zbožná žena, která ráda chodila do kostela a ráda se modlila. Její manžel si z ní často dělal legraci. Když šla do kostela, tak jí říkal: „Běž tam i za mě, běž za nás za oba.“ Když viděl, že se manželka jde modlit, nezapomněl jí říct: „Pomodli se i za mě, pomodli se za nás za oba.“ Hodně takových poznámek si musela vyslechnout. I stalo se, že oba manželé zemřeli a zaklepali na nebeskou bránu. Svatý Petr jde otevřít. „Vopršálkovi, co si přejete?“ „My bychom rádi do nebe, povídají oba svorně.“ Svatý Petr se na ně podívá a povídá: „Pane Vopršálek, vy zůstaňte venku, a vy, paní Vopršálková, pojďte za vás za oba.“
Ale aby příběh dopadl pozitivně, tak se podívejme ještě na jeden od Bruna Ferrera. Jeden muž zemřel, a když se probudil, tak seděl v nějaké čekárně. Otevřely se dveře a muž dostal pokyn, aby vešel dovnitř a posadil se na lavici obžalovaných. Vedle něho seděl mladý muž s dlouhými vlasy, což byl obhájce, naproti temná postava, což byl žalobce. Soudce dal pokyn, aby stání začalo. Slova se ujal žalobce: „Jmenuji se Satan. Jsem zde, abych předložil pádné důkazy proto, aby toto individuum skončilo v pekle.“ Satan začal mluvit. Mluvil o všech lžích, kterých se muž v životě dopustil, mluvil o všech krádežích, podvodech, a probíral další a další hříchy ze života onoho muže. Zatímco Satan popisoval hříchy souzeného, ten se zavrtával čím dál hlouběji do sedátka. Nejraději by se hanbou propadl. To, co Satan říkal, to všechno byla pravda. Po několika hodinách skončil Satan svoji řeč a zakončil ji slovy: „Tento člověk patří do pekla. Tím vším se provinil a věřím, že dnes se konečně dočkáme spravedlnosti!“
Potom přišla řada na advokáta. Obhájce se postavil a v té chvíli muž poznal, že onen mladý muž s dlouhými vlasy, je Ježíš. Ježíš se hluboce nadechl, obrátil se k soudci a ukázal stopy po ranách na rukou, nohou i boku. Potom laskavě řekl: „Obžaloba se zakládá na pravdě. Já ale proti Satanovi stavím všechnu svoji lásku. Já jsem už zaplatil všechny dluhy tohoto člověka.“ Soudce souhlasně pokýval hlavou. Zatímco Ježíš odváděl ze soudní místnosti onoho muže, aby mu ukázal, kde bude žít celou věčnost, Satan křičel: „Já se ale nevzdám. Příští proces určitě vyhraji.“ Muž toho využil a zeptal se Ježíše: „Už jsi někdy prohrál nějaký proces?“ Ježíš se laskavě usmál a řekl: „Nikdy. Nikdy jsem žádný proces neprohrál.“

Comments are closed.