Pan kardinál J. Meisner vzpomíná na setkání německých katolíků od Volhy z Kazachstánu, kteří v roce 1975 přicestovali jako turisté do Erfurtu v tehdejší NDR. Tam se poprvé po 30 letech znovu zúčastnili katolické bohoslužby. „Otče biskupe, stýská se nám po církvi,“ řekli po mši svaté. „Můžete mi říci,“ zeptal se ho nakonec jeden muž, “které pravdy víry musíme předat našim dětem a vnukům, aby mohli získat věčný život?“
Na jeho nabídku, že jim dám katechizmus a Nový zákon, odpověděli: „Náboženskou literaturu nesmíme mít doma, natož abychom ji přiváželi ze zahraničí. To by bylo horší, než kdybychom přivezli domů zbraně.“ Tak se jich otec biskup zeptal, jestli by si mohli vzít domů růženec. Odpověď zněla: „Růženec si s sebou vzít můžeme, naše ženy si ho pověsí jako ozdobu kolem krku a my muži ho dáme jako talisman do tašek, ale co to má společného s otázkou po nejdůležitějších pravdách víry?“
Otec biskup odpověděl: „Na konci růžence se nachází kříž, který tvoří zároveň i začátek růžence. Na tomto místě se modlíme vyznání víry. To je celá naše věrouka. Svatý Tomáš Akvinský říká: „Kříž je kniha, kterou nikdy nepřestanu studovat.“ A svatý Bruno z Kolína, zakladatel řádu kartuziánů, napsal na bránu každého svého kláštera: “Kříž stojí, zatímco svět se otáčí.“
Na růženci potom následují první tři malá zrnka. Zde se modlíme za tři božské ctnosti: víru, naději a lásku. To je celé učení našeho života. Víc od nás Bůh neočekává.
Na dalších částech perlového věnce jsou rovněž tajemným a slepeckým písmem zakomponována evangelia. V radostném růženci se setkáváme s tajemstvím vtělení Boha. Bolestný růženec nám dává podíl na tajemství Kristova utrpení a konečně slavný růženec nás vede k tajemství vzkříšení a našeho vlastního naplnění.
Onen tázající se křesťan z Ruska vzal po těchto slovech růženec do ruky a řekl plný radosti: „Ale potom mám celou naši katolickou víru v jedné ruce!“ Ano, měl celou katolickou víru v jedné jediné ruce!
U Alžbětinek v Klagenfurtu je možné vidět růženec císařovny Marie Terezie. Visí na něm 16 malých, zlatých srdcí a v každém srdci je uchovám pramínek vlasů jednoho z jejích 16 dětí. Tato matka nemohla při svých státnických jednáních své děti nikdy lépe ochraňovat než na růženci v kapse.
Když na perlách růžence procházejících našimi prsty přijmeme jeho slovo života, přinesou nám tato božská semínka své plody: 30násobné, 60násobné a 100násobné plody k věčnému životu. Každá perla je tajuplným zárodkem života, protože nám přináší do života evangelium a náš život do evangelia.
„Až jednoho dne zemřu, stáhnou mi kanovníci v Kolíně biskupský prsten, vezmou z rukou pastýřskou berlu a odejmou mi pastýřský kříž. To všechno dají do dómské pokladnice, ale v mé závěti stojí: svůj růženec bych si rád vzal do rakve, je to zástava mé víry, naděje a lásky. Chci ho ukázat Matce Boží, aby mi po tomto putování ukázala Ježíše, požehnaný plod jejího života. Denně se modlím vroucí modlitbu jednoho křesťana ze 17. století, vojevůdce J. Tillyho: Růženec v rukou, poslední pohled na kříž, tak bych chtěl ukončit svůj život: Matko, daruj mi toto štěstí.“ (Podle J. Meisnera)
