Příběh evangelia 20. neděle v mezidobí nám vypráví o konfliktu mezi matkou a dcerou. Zdá se, že matka natolik ovlivnila svoji dceru, že tato její dcera už není sama sebou, nedokáže jasně myslet a cítit. V řeckém textu najdeme místo slova dcera, slovo dceruška. Je docela dobře možné, že matka jednala neustále se svojí dcerou jako s malým dítětem a nebrala ji vůbec vážně. Nebo ji využívala pro sebe a své potřeby. V každém případě mezi touto matkou a dcerou existuje nezdravé pouto.
Je zajímavé, že v příběhu není řeč o otci. Je to i typický obraz dnešní doby, kdy je v rodinách mnoho otců nepřítomných. Ne, že by v rodině chyběli, ale jsou vnitřně nepřítomní a výchovu zcela přenechávají matce. Dnes je tedy mnoho matek, které své děti vychovávají samy. Takovému dítěti potom ale bude chybět zkušenost otce.
Vraťme se ale k matce v našem příběhu. Ta se doslechne o Ježíši a jde za ním. První krok k uzdravení tedy spočívá v tom, že matka odejde od dcery. Jinými slovy – matka potřebuje získat odstup od své dcery. Žena si skutečně už neví rady, padne na zem před Ježíšem a chytí ho za nohy. Přiznat si vlastní bezmoc je moc důležité. Je to součást uzdravení. Nevím kudy kam, nevím, co mám dělat, jsem zcela bezmocný. Žena si myslí, že Ježíše okamžitě obměkčí a ten že rychle půjde s ní. Ježíš se ale překvapivě vymezí vůči ženě. On není ten, kdo musí okamžitě pomáhat. On se nenechá ovlivnit každou žádostí. Ježíš se ale vymezuje vůči ženě proto, aby si mohla vyjasnit svůj vztah k dceři. Ježíš chce, aby nechala svoji dceru žít.
A zde dochází k onomu zvláštnímu rozhovoru o psících. Podle klasických výkladů jsou Židé vyvolený národ, pohané jsou psi. Tento výklad je sice zajímavý, ale pro dnešního člověka nemá žádný význam. Tuto řeč můžeme ale pochopit ještě jinak. Je mnoho rodičů, kteří svým dětem dávají pouze drobky. Nemají čas na děti, proto děti dostávají až to, co zbude, dostávají drobečky. V řečtině zde stojí slovo „pejsek“. Řekové v době Ježíšově rádi chovali pejsky jako domácí zvířata. A mnoho matek se tenkrát staralo o pejsky víc než o vlastní děti. Je možné, že i matka z dnešního evangelia věnovala větší pozornost domácím mazlíčkům než své dceři. Domácí mazlíčky je totiž snadnější vychovávat než děti. Dcera tak nedostala to, co potřebovala. Nedostala lásku, po které toužila. Pejskové měli přednost a pro dceru zbyly drobky mateřské lásky.
Pro Židy byl ale pes také obrazem modloslužebníka. Potom by to znamenalo, že pro ženu byly důležitější modly než dobro vlastní dcery. Mnoho matek se dnes také honí za různými modlami. Může to být modla kariéry, zaměstnání, společenského postavení. Takové ženě potom nejde o děti, ale o sebe. Její vzdělání je pro ni důležitější než dcera. Její úsilí se upíná k tomu, aby dobře vypadala a byla oblíbená. Chce být atraktivní a svoji roli matky odmítá. Některé matky zase používají jako modly své děti. Děti mají naplnit jejich přání a sny.
Ježíš tedy ženu nejdříve odmítne, aby si uvědomila všechny tyto souvislosti. A tady se ukáže velikost této ženy. Ona uznává a chápe, že Ježíš to s ní myslí dobře. Láska někdy také musí umět říci „Ne.“ Žena uznává, že nedala své dceři dostatek lásky, že jí dávala pouze drobečky. Díky Ježíši poznává tuto pravdu. To nakonec vede k jejímu obrácení a uzdravení dcery. Žena nakonec řekne: „I psíci se živí pod stolem kousky po dětech.“ Jinými slovy: „Teď už tomu rozumím. Když dám své dítě na první místo, když mu dám to, co potřebuje, zůstane dost i pro mě!“
Ježíš tak pomohl ženě otevřít oči a ona tak byla schopna podívat se pravdivě na vztah se svojí dcerou. Matka tak mohla dojít vnitřní proměny a dcera mohla být uzdravena. (podle A. G.)
