Milosrdenství

Na úvod neděle Božího milosrdenství bych připomněl jedno Boží slovo: „Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ Toto Boží slovo můžeme pochopitelně aplikovat i na Boží milosrdenství. To znamená – do jaké míry budeme milosrdní, do takové míry bude i k nám milosrdný Bůh. Jestli milosrdenství neprojevíme, nebude nám projeveno.

Pojďme se ale blíže podívat na hlavní téma 2. neděle velikonoční, a tím je právě Boží milosrdenství. Tomuto tématu se hodně věnovala sv. Terezie z Lisieux. Když vstoupila do kláštera, bylo jí 15 let. Doba, ve které žila, byla hodně poznamenána jansenismem. Toto učení bylo církví odmítnuto, ale stále ještě v lidech přetrvávalo. Mluvilo se hodně o pekle, mluvilo se hodně o trestech, o zavržení. V této době ještě žila Terezka, a to jsme jenom asi sto let zpátky. V klášteře karmelitek, kam Terezka vstoupila, bylo zvykem, že sestry se zasvěcovaly Boží spravedlnosti. Tyto sestry měly často velké úzkosti, bály se smrti, trpěly depresemi, protože viděly Boha především jako spravedlivého. Tyto sestry byly přesvědčeny, že po smrti v lepším případě půjdou do očistce. Terezka se nikdy nezasvětila Boží spravedlnosti, protože to viděla jinak. Říkala: „Nechápu, proč se lidé nezasvěcují Božímu milosrdenství?“ Sestry s ní nesouhlasily. Jedna ze sester se jmenovala Febronie. Febronie zemřela asi ve věku 70 let. Terezka potom měla živý sen. Viděla Febronii v očistci, a ta jí řekla: „Jsem zde proto, že jsem málo důvěřovala v Boží milosrdenství.“
Když bylo Terezce 21 let, tak při jedné bohoslužbě zatouží zasvětit se Božímu milosrdenství. Potom tedy jde do své cely a napíše modlitbu zasvěcení se Božímu milosrdenství. Terezka v modlitbě uvažuje asi takto: „Na sklonku svého života se vrátím k Bohu s prázdnýma rukama. Nebudu se chlubit žádnou věcí mého života.“ Terezka nechtěla, aby ji Bůh odměnil, protože potom by jednal podle spravedlnosti. Věděla ale velmi dobře, že dělala také mnoho špatných věcí a pokud by chtěla spravedlnost, musela by počítat s odplatou za své hříchy. Proto Terezka pokračuje: „Přijdu, Pane, předstoupím před tebe a budu spoléhat na tvé milosrdenství. Podívám se ti do očí a věřím, že mě neodmítneš.“ Terezka měla obrovskou víru. Vůbec nepřemýšlela o očistci, ten pro ni nepřipadal v úvahu. Ona si byla jistá Božím milosrdenstvím. Nepopírala přitom Boží spravedlnost, ona ji jakoby ignorovala. Pro Terezku byla otázka milosrdenství jasná – přijdu před Boha s prázdnýma rukama a věřím, že budu přijata. Jinými slovy – když s důvěrou spoléhám na Boží milosrdenství, tak se nemusím bát. Tolik sv. Terezie, učitelka církve.

A na závěr jedno malé svědectví, které vyprávěl jeden exercitátor. Jedna Němka byla v dětství sexuálně zneužívána svým otcem. Matka o tom věděla, ale svoji dceru neochránila. Tato dcera prožívala neustále hlubokou bolest. Navštěvovala později kněze, psychology, chtěla se uzdravit z traumatu a růst. Udělala určitý pokrok, po 20 letech už nebyla tak zničená a zlomená. Manžel se s ní rozvedl, její 19letá dcera zahynula při nehodě. Žena ale měla velkou víru v Boha. Udělala doktorát z teologie a studovala poradenství. Nakonec úplně zářila. Byla z ní krásná žena. Co se stalo? Jednou se modlila a slyšela Boží hlas: „Leť do Německa a popros matku za odpuštění.“ Dlouho se neviděly, ona měla zášť vůči matce, že ji tehdy neochránila. Žena řekla: „Bože, to ses spletl! Copak to není matka, která by mě měla poprosit za odpuštění?“ „Jen leť, nebyla jsi vždy dobrou dcerou, matka je už nemocná a stará.“ Matka měla 90 let, upoutána na lůžko po mozkové příhodě, nemohla mluvit, neviděla…Přiletěla, sedla si k posteli. (O matku se starala sestra.) Řekla: „Mami, já vím, že mě slyšíš. Jsem tvoje dcera. Chci tě poprosit o odpuštění, nechtěla jsem tě vidět, být v kontaktu, zranila jsem tě. Chytnu tě za ruku, a jestli mi odpustíš, tak mi stiskni ruku.“ Maminka okamžitě stiskla ruku. Dcera pokračovala: „Mami já jsem přišla, abych také odpustila tobě. Odpustila jsem ti už dávno. Pokud tomu věříš, stiskni moji ruku.“ Maminka zase ruku stiskla. Pak dcera odešla z ložnice a po chvíli slyšela hlas matky, které se vrátila řeč. Díky odpuštění a milosrdenství Bůh uvolňuje velké požehnání. (podle P. C.)

Comments are closed.