Misijní neděle

Před 100 lety existovala v Americe velká mlékárenská společnost Bordon. Mladý Wiliam Bordon ve svých 17 letech úspěšně absolvoval školu a tatínek mu za to dal dárek. Dal mu peníze na cestu do světa s tím, že Wiliam může jet, kam chce. Mladý muž dostal tedy peníze a sluhu, ale k tomu dostal od tatínka ještě jednu věc – a sice bibli. Wiliam byl šokován podmínkami chudých ve světě a tak se rozhodl, že se stane misionářem a že tatínkovy prostředky použije pouze pro Boží dílo. Tenkrát si do bible napsal svůj první zápis: žádné rezervy (nic si nenechat stranou).

V USA se začal připravovat na misie. Dostal se na univerzitu, kde mu mnoho velkých společností nabídlo zaměstnání. Ale on si pamatoval svůj slib. Do bible si napsal další slova: žádné návraty. Rozhodl se, že jako misionář pojede do Číny. Nastoupil na loď, dostal se do Egypta, tam ale onemocněl a za dva týdny zemřel. Jeho tělo bylo odesláno zpět do Ameriky. Tatínek si otevřel jeho bibli a zjistil, že tam přibyl třetí nápis: žádná lítost. To je vydání se. Stanovit si cíl a rozhodnout se. I Wiliam žil podle modelu, který si vytvořil. Tak žili i učedníci, i další mnozí misionáři: žádné rezervy, žádné návraty, žádná lítost – nelituji toho, pro co jsem se rozhodl!

Jeden misionář po létech navštívil misijní stanici, kde před tím působil dlouhá léta, mnoho lidí zde pokřtil a přivedl k víře. Při své návštěvě se potkal s mužem, kterého tenkrát také pokřtil a tak si řekl, že ho vyzkouší, jestli si ještě vůbec něco pamatuje. A jak se tak spolu procházeli v buši, misionář měl plno otázek: „Kolik je osob v Trojici? Kolik je svátostí?“ Ten prostý muž ale nedokázal téměř na nic odpovědět, jeho znalosti byly velice slabé. Misionář se mu snažil pomáhat, ale nebylo to nic platné. Misionář z toho měl velice špatný pocit. On se tenkrát tolik snažil, tolik hodin katechismu to bylo, tolik vyučování a tak nakonec povídá tomu vesničanovi: „Zdá se, že jsi všechno zapomněl a tak mi prosím tě řekni, co víš o náboženství, co víš o víře a o Kristu?“ A ten muž odpověděl: „Otče, sám vidíte, že toho moc nevím. Ale to, co vím, je toto: Dříve jsem měl ve zvyku říkat hrubá a neslušná slova a nyní už je neříkám. Dříve jsem se často vracíval do své chatrče opilý, ale dnes už to nedělám. Předtím jsem někdy dokonce zbil i svoji manželku, ale teď už to nedělám. Dřív jsem býval agresivní, nyní už nejsem. To je to, co vím.“ Tento vesničan toho skutečně moc neuměl, ale jeho víra měla zásadní dopad na celý jeho život. Díky víře se v jeho životě tolik věcí změnilo!

Cílem misionáře je stát se nepotřebným a zbytečným. Založí sbor, který je soběstačný a samostatný a misionář jde dál!

Jeden novinář popisuje takové svoje osobní svědectví. On dělal rozhovory s mnoha lidmi. Dělal rozhovory s mocnými, hvězdami sportu, filmu, politiky a zjistil jednu věc. Téměř všichni tito populární a slavní byli velice nešťastní. Jejich manželství se rozpadla, nebo byla přinejmenším problematická. Mnozí z nich měli pochybnosti o své hodnotě a mnozí z nich potřebovali dobrého psychoterapeuta.

Tento novinář ale dělal rozhovory i s lidmi z opačného pólu společnosti. Rozmlouval s lékaři, kteří pracovali s malomocnými, s misionáři, kteří na konci světa pracovali pro neznámý indiánský kmen. Mluvil s humanitárními pracovníky v Somálsku, s lidmi pracujícími pro bezdomovce. Byli to lidé, kteří pracovali za malý plat, denně dlouhá pracovní doba a žádný potlesk. A tento novinář říká: „Kdybych si měl vybrat, s kým bych raději trávil svůj čas, tak bych ho trávil raději s těmito služebníky, než s hvězdami. Tito služebníci totiž mají hloubku a bohatství a dokonce i radost. A zatímco svůj život takto ztrácejí, tak ho zároveň získávají a nacházejí.“

Comments are closed.