Neposkvrněná

Nguyen Van Thuan, kněz a kardinál, se narodil v roce 1928 ve Vietnamu. Ve stejném roce, kdy se měl ujmout úřadu arcibiskupa, byl uvězněn komunistickým režimem. Ve vězení prožil 13 let, z toho 9 v naprosté izolaci. Tři roky po svém propuštění byl vyhoštěn z Vietnamu, přičemž záminkou byla návštěva ad limina ve Vatikánu. Zemřel v Římě v roce 2002. Po 5 letech byl zahájen jeho proces blahořečení.

Napsal knihu Svoboden ve víře, kde v kapitole Neposkvrněná Maria, moje první láska, píše o svém vztahu k Boží Matce. Jeho maminka mu už odmalička vštěpovala úctu k Marii. Jako malý vídával už babičku, jak se modlí růženec, a tak se jí zeptal, proč to dělá. Babička řekla:“ Modlím se růženec za kněze.“ Tak byl od mala vlastně formován ke kněžství.

Když jako kněz ještě studoval v Římě, odebral se v roce 1957 do Lurd. U jeskyně se mu zdálo, že slova, kterými Maria oslovila Bernadettu, platila i jemu: „Bernadetto, neslibuji ti, že budeš šťastná na tomto světě, ale na onom.“ Pak získal doktorát, stal se ve Vietnamu profesorem, potom rektorem, generálním vikářem a biskupem. Pastoračně byl hodně úspěšný. Víckrát se potom ještě vrátil do Lurd. Pak nadešel rok 1975 a zatčení. Zatčen byl o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 1975. Nic si nesměl vzít s sebou, ale měl u sebe růženec. Ten mu pomohl nalézt vnitřní pokoj. Cesta byla dlouhá 450 km. Pochopil, co mu chtěla Maria říci v Lurdech – neslibuji ti…

Když už to bylo ve vězení neúnosné, a nebyl schopen modlitby, dokázal ale recitovat Zdrávas Maria – byly to stovky a stovky zdrávasů. Vše vložil do rukou Neposkvrněné. Ta ho nikdy neopustila, ani svatý Josef, kterého často vzýval. Jedna z jeho proseb zněla takto: „Matko, jestliže víš, že už nebudu moci být pro církev užitečný, pak mi dopřej tu milost, abych dokonal svůj život tady ve vězení. Jestliže ale víš, že budu moci být církvi ještě prospěšný, dopřej mi, abych z vězení vyšel právě v den, kdy se slaví některý z tvých svátků.“

Jednoho dne přišel jeden ze strážných. Bylo 21. 11. – památka Zasvěcení Panny  v Jeruzalémě. Řekl mu, že s ním chce mluvit jedna moc důležitá osoba. Naložili ho do auta a odvezli do paláce, kde sídlil ministr vnitra. Ten se zeptal: „Máte nějaké přání?“ „Ano, chtěl bych se dostat na svobodu.“ „A kdy byste chtěl odjet z tábora?“ „Dnes!“ Ministr zůstal jako opařený. Pak se obrátil na sekretáře a řekl: „Udělejte všechno pro to, aby se přání tohoto muže splnilo.“

Obvykle platí, že na vyřízení takovéto záležitosti je potřeba několika dnů. V dané chvíli ale Thuan věděl: „Dne je mariánský svátek, dnes mě Maria osvobodí. Maria, díky.“

Thuan říká, že život Marie se dá shrnout do tří slov:

Ecce – Fiat – Magnificat.

„Jsem služebnice Páně“ – Ecce.

„Ať se mi stane podle tvého slova“ – Fiat.

„Velebí má duše Hospodina“ – Magnificat.

Comments are closed.