Jak tedy se nazývá cesta, kterou musíme jít, abychom se osvobodili? Jmenuje se OBĚŤ. (H. Boulad)
V eucharistii obětuje Ježíš sám sebe a stává se chlebem, lámaným pro nás všechny. Tím, že se živíme obětovaným Pánem, stáváme se sami obětovanými lidmi. (W. Stinissen)
Bůh se dívá na své stvoření a vidí, že díky oběti Krista, jeho Syna, je opět „velmi dobré". (R. Cantalamessa)
Víme, že i Velikonoce byly už dříve, a Ježíš nezemřel právě o nich náhodou, ale aby bylo zřejmé, že pravou velikonoční obětí je on a že jednou provždy uskutečňuje to, co se do té doby dálo jen obrazně. (R. Cantalamessa)
Nepokoje, které tě trápí ohledně minulosti či budoucnosti, jsou také zkouškou víry. Bůh očekává, že mu to všechno obětuješ, aby ses mu tím více mohl vydat do rukou a zcela se mu svěřit. (T. Dajczer)
Všechno, co nás bolí, můžeme položit do obětní patény a spolu s Ježíšovou obětí pozvednout jako dar za spásu světa. (W. Stinissen)
Job ve svém trápení vysílal k Bohu nářky. I Ježíš volal Otce, protože se cítil opuštěný. Při veškerém nářku však sami sebe obětovali a odevzdali se zcela do Boží vůle. (P. Dyckhoff)
Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba. (List Římanům)
Nic si nechci ponechat, ale ochotně a dobrovolně ti, Bože, přináším v oběť sebe a všecko, co mám. (T. Kempenský)
Ten, kdo málo miluje, může pouze málo obětovat, avšak kdo miluje hodně, dovede také hodně obětovat. Zkušenost nás učí, že čím více roste láska, tím větší oběť dokážeme přinést. (W. Stinissen)
Na mnohých místech světa se slaví eucharistická bohoslužba, která zpřítomňuje Kristovu oběť. Neexistuje však několik obětí, ale pouze jedna jediná. Můžeme tuto skutečnost objasnit na příkladu denního světla. Slunce, které svítí na nebi, je jedno. Do všech domů proniká jeho zář tolikrát, kolik se mu nechá otevřených oken. (T. Špidlík)
Jděte a učte se, co to je: Milosrdenství chci, a ne oběť. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Ježíš)
