Poslední…

O Božím odpuštění, o Kristově milosrdenství, vypráví známý spisovatel, sběratel příběhů, Bruno Ferrero. Ta povídka se jmenuje „Poslední.“

V nebi připravili největší hostinu všech dob. Každý účastník měl připravené místo u stolu se svou jmenovkou. Na slavnostní otevření nových nebes a nové země přišli skutečně všichni. Ano, otvíralo se slavnostně nebe na konci časů a všechno začínalo velkou hostinou. Byla to chvíle, na kterou se čekalo od věčnosti. Z kuchyně, kde andělé připravovali ty největší lahůdky, to vonělo až do sálu. I svatí poustevníci, kteří se tvářili, že nic necítí, netrpělivě čekali na okamžik, kdy se začne hodovat.

Ale Ježíš, který seděl v čele hostiny, ještě nedal žádný pokyn k začátku hostiny. Všichni mlčky čekali. Na co Ježíš čeká? Proč se ještě nezačalo. V té chvíli se otevřely zlaté dveře, o kterých se zdálo, že jsou zavřené navěky a do sálu vstoupil váhavým krokem muž. Ježíšova tvář se rozzářila. Ježíš vstal od stolu a běžel naproti poslednímu hostu. Ježíš ho objal a povídá mu: „Jidáši, můj příteli, čekali jsme už jenom na tebe. Rádi tě tu vidíme. Hostina může začít.“ Toto je Boží milosrdenství.

Comments are closed.