Zeptal bych se vás – co myslíte, existuje nějaké poznávací znamení křesťana? Dá se křesťan poznat podle nějakého znaku či znamení? Někdo by možná řekl, že křesťan je přece ten, kdo se modlí. Jenže nemodlí se pouze křesťané. Modlí se židé, muslimové, hinduisté, budhisté…a modlí se mnohem více než my! Čili modlitba není jednoznačnou známkou křesťana. Další by řekl, že křesťan je přece ten, kdo čte Bibli. Jenže Bibli čtou i nevěřící, navíc jiná velká náboženství mají také své posvátné knihy. A muslimové i židé znají své posvátné knihy mnohem lépe, než my známe Bibli. Ani četba Bible tedy ještě není známkou křesťana. Co je tedy tím lakmusovým papírkem? Co je tedy skutečnou známkou křesťana? Je to láska! Modlit se – to je výborná věc! Číst Bibli – to je výborná věc. To všechno dělejme! Ale poznávací znamení křesťana je láska! Láska k Bohu a láska k člověku.
Vypráví se, jak jednou svatá Kateřina rozmlouvala s Ježíšem a Ježíš se jí ptá: „Víš, proč tě mám rád?“ „To nevím.“ Protože kdybych tě neměl rád, tak bys neexistovala.“ „To je pravda.“ „Víš, proč tě mám rád? Protože ty jsi schopná každého hříchu a já tě držím, abys neupadla.“ „To je pravda.“ „Ty nemáš nic a já ti musím všechno dávat.“ „To je pravda.“ Kateřina byla ale velice výmluvná, a tak nakonec povídá Ježíši: „To je všechno Pane Ježíši hezké, ale není to spravedlivé. Ty mě můžeš milovat velikou láskou, ale já ti mohu dát pouze svou malou lásku.“ Ježíš se usmál a povídá: „Právě proto ti posílám do cesty bližní a všechno, co pro ně uděláš, to děláš pro mě.“ Když to Kateřina uslyšela, tak hned utíkala ošetřovat nemocné do nemocnice. Boží láska se tedy uskutečňuje skrze lásku k bližnímu. Jestli někdo říká, že miluje Boha, ale nemiluje bližního, tak je to lhář. To jsem si nevymyslel, to říká svatý Jan. Jinak to vlastně ani není možné. Láska k Bohu začíná u bližního.
Jeden z výzkumů říká, že čím víc člověk žije pro druhé, čím víc dokáže zapomínat na sebe, tím víc je šťastný. Další výzkum pokračuje a říká, že když je navíc člověk věřící, a dokáže zde být pro druhé, o to víc šťastný může být. Zdá se, že je velká souvislost mezi vírou, altruismem – tedy dáváním se, životem pro druhé, a štěstím. Jestli Ježíš říká, že je důležité milovat Boha nade všechno a bližního jako sebe, můžeme říci, že to jsou dobře míněná slova, jejichž uskutečňování může naplnit člověka štěstím. Láska k Bohu začíná tedy u bližního.
