U příležitosti památky sv. Terezie Veliké (15. 10.) uvádíme několik slov z jejího životopisu:
Mnohokrát jsem zakusila, že není lepšího prostředku než svěcená voda, aby se zahnal ďábel a zabránilo se mu vrátit. Kdykoliv ji používám, zakouším velmi živou útěchu, jako nepopsatelnou úlevu, vnitřní slast, jež upevňuje mou duši. A není to žádný klam, ani náhoda. Stalo se mi to mnohokrát a vždy se mi to hluboce vrylo do paměti, abych to zachovávala. Připomíná to osvěžení, jež zakouší celá osoba, když člověk spalovaný horkem a žízní pije ze džbánu čerstvou vodu. To dokazuje, jak velké jsou církevní obyčeje a jak mocná jsou liturgická slova, jež dodávají vodě takovou moc, že se tolik liší od neposvěcené. Když na to pomyslím, zaplavuje mě radost.
(Při procesu blahořečení vypráví ctihodná Anna od Ježíše: „Nikdy se nevydala na cestu bez posvěcené vody a náramně ji to mrzelo, když na ni zapomněla. My ji nosívaly zavěšenou na pásku v malé kapsičce a ona chtěla pro sebe také jednu. Říkala nám: Nevíte, jakým osvěžením je pro mne svěcená voda. Je to velká milost, že můžeme tak snadno mít užitek ze zásluh Ježíše Krista!“)
O zjevení cheruba: Bůh mi vícekrát dopřál toto vidění. Spatřila jsem anděla po své levé straně, který měl tělesnou podobu. Takto se vídají andělé jen zřídkakdy. Mně se jich zjevilo několik, avšak viděla jsem je vždy takovým způsobem, jak jsem to vylíčila. Nebyl nijak veliký, spíše malý a velmi krásný: jeho tvář žhnula, takže se zdálo, že je to jeden z oněch vznešených duchů, kteří se zcela stravují láskou: myslím, že se nazývají cherubové. Nikdy mi neříkají, jak se jmenují. Avšak je takový rozdíl mezi jedněmi a druhými, že bych nevěděla, jak to mám vyjádřit.
Onen cherubín držel v ruce dlouhé zlaté kopí, na jehož železném hrotu vyšlehoval plamen, jak se mi zdálo. Měla jsem dojem, že mi jím vícekrát proklál srdce a strhl je hluboko do útrob. Když pak kopí vytrhával, palčivost rány byla živá, že se mi draly přes rty vzlyky, ale zároveň byla tak sladká… Ačkoliv to není fyzická bolest, nýbrž duchovní, zakouší to i tělo…
(Podle přísežné výpovědi Matky Kateřiny je známo, že biskup Jeroným dal otevřít hrob světice, aby se zjistilo, v jakém stavu je její tělo. Asistující lékaři byli udiveni, že je tělo neporušeno a že vydává zvláštní vůni. Chtěli si ověřit, zda nebylo nabalzamováno. Provedli pitvu a zjistili, že je bez jakéhokoliv ochranného prostředku neporušené. Vyňali srdce světice, které potom bylo uloženo do vzácného relikviáře a vystaveno k veřejné úctě v kostele bosých karmelitánek. Uctívá se tam dodnes. Na více místech je vidět rány, kolem kterých je maso mírně ohořelé: zřejmý důkaz toho, co světice vypráví).
