V centru evangelia 4. neděle adventní stojí sv. Josef. Kolik toho o něm vlastně víme? Musíme přiznat, že toho víme moc málo. Svatosti ovšem dosáhl mimo jiné tím, že učinil taková rozhodnutí, která by normálního muže pravděpodobně naprosto zdrtila.
Zeptejme se stovky mužů, jaké je jejich největší přání a většina z nich odpoví, že by si přáli zplodit dítě. To je touha téměř každého muže. Josef ale tuto výsadu neměl. Bible říká, že Mariino těhotenství způsobil Duch svatý. Josef tedy nezplodil syna. On neměl tuto výsadu otce.
Další výsadou otců tenkrát bylo, že dávali jméno svému dítěti a také mu naplánovali budoucnost. Ani tuto výsadu Josef neměl. Nebesa se postarala i o toto. „Josefe“, řekl mu anděl, „dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ Samotné nebe tedy určuje jméno dítěte i jeho skutečné povolání. Josef tedy neměl vliv na jméno, ani na povolání Ježíše. Dokonce vychovával chlapce, který bude trpět a zemře strašlivou smrtí. Vychovával chlapce, proti kterému se nakonec mnozí obrátili.
Josef na rozdíl od jiných tehdejších otců, nesměl zpočátku své rodině zajistit domov. To je touha každého muže – zajistit domov své rodině. Několik prvních let, odborníci říkají, že to byly asi dva roky, prožil Josef se svou rodinou na útěku. Anděl opět promluvil a řekl: „Uprchni do Egypta, dokud ti neřeknu…“
U Josefa je to tedy jinak než u ostatních mužů. Muž toužil v tehdejší době po tom, aby zplodil dítě, aby mu dal jméno a naplánoval budoucnost a také zajistil ten pravý domov. V Josefově případě tomu ale tak nebylo. Proč? Protože on přijal mandát být pěstounem Božího Syna. A na základě tohoto mandátu se zřekl mnoha skutečností, o kterých tenkrát snili mnozí mužové. V tom je sv. Josef veliký. Přijímá mandát, se kterým souvisí zříkání se toho, co běžně patřilo k otcovství.
Můžeme si všimnout ještě jedné skutečnosti – a sice že Josef v Bibli neřekne ani jednu větu. Muž toho většinou moc nenamluví. Jistě ani Josef nemluvil zbytečně, ale to, co řekl, zcela jistě budovalo jeho rodinu. Byla to slova povzbuzení pro Ježíška i pro Marii, i když Boží slovo nám tato slova nezaznamenala.
Dnes také moc záleží na tom, co muž v rodině říká, protože slova mají obrovský dopad. Mohou budovat nebo ničit. Otcův hlas, tón hlasu, jeho slova – to všechno má mnohem větší vliv, než si myslíme. Pokud otec snadno ztrácí nervy a nekontrolovaně ze sebe chrlí slova, rodinu to může drtit a deptat. Jeden muž, jmenuje se Tomáš, je dnes mužem, který horečnatě pracuje do úplného vyčerpání a všechno, co vydělá, utratí za drahé a přepychové předměty. Je to rozmarný člověk, který vybuchuje při sebemenší kritice. Jednoho dne, když byl malý, tak dělal nějakou práci a moc mu to nešlo. Otec mu řekl: „Tome, vždycky budeš jenom příživník. Nikdy z tebe nic nebude, jsi lenoch!“ Tato slova se tomuto chlapci hluboko vryla do paměti a kdykoliv se s otcem nepohodl, tak se znovu ozvala. Tato slova se tak hluboko zaryla, že už nešla odstranit. Proto i po třiceti letech se snaží Tom dokázat svému zemřelému otci, ale i sobě, že není žádný lenoch ani příživník. Proto horečnatě pracuje a kupuje si drahé věci.
Moc tedy záleží na slovech otce. Otec není sultán, který udílí příkazy, spíše je to dobrý rodinný manažer. Dává pokyny, ale přitom také povzbuzuje a buduje rodinu svými slovy.
