Marek je evangelista, který nám vypráví nejvíce příběhů o uzdravení. Ježíš je lékař, který uzdravuje nemocné, a exorcista, který vyhání zlé duchy. Obojí u Marka spolu souvisí. Když Ježíš uzdravuje nemocné, tak je potom osvobozuje ode všeho, co omezuje jejich život.
Křesťanská spiritualita je spiritualitou terapeutickou. Má uzdravovat naše rány. Je snadné to tvrdit, ale dost často tomu tak není. Člověk se stává nemocným tehdy, když vyloučí svá zranění nebo své stinné stránky ze strachu, aby nenarušovaly jeho zdravý autoportrét. Potom všechno to, co v sobě potlačil, přenáší na druhé. Marek ukazuje Ježíše jako toho, kdo mluví o Bohu s plnou mocí. Tak to líčí evangelista Marek i ve scéně, která předchází evangeliu z první kapitoly (Mk 1,21 – 28). Bezprostředně poté, co Ježíš opustí synagogu v Kafarnaum, odchází do domu Šimona a Ondřeje. Petrova tchyně ležela s horečkou v posteli. Horečka může mít mnoho příčin. Vysoká tělesná teplota může být výrazem boje proti infekci. Cosi zvenčí proniklo do těla ženy. Mohly by to být také konflikty či onemocnění. Když toho na nás doráží příliš moc, potom naše tělo začíná reagovat horečkou. Signalizuje, že je příliš mnoho toho, co je třeba zpracovat. Nakonec se musíme stáhnout.
Ježíš uzdravuje ženu třemi kroky. Přistupuje k ní. To není myšleno pouze vnějškově. On s ní vstupuje do vztahu. Potom ji vezme za ruku. Dotýká se jí. Cítí horečku ve svých dlaních. Cítí její vnitřní boje. Jeho ruka zklidňuje turbulence v její duši. Pod jeho chránící rukou ochabují vnitřní rozpory. V dotyku nechává Ježíš proudit do ženy svoji sílu, svého ducha, lásku a průzračnost. Dělí se s ní o svůj vnitřní pokoj, o pramen, ze kterého žije. Ježíš ji pozvedá. To stejné slovo používá Marek i pro zmrtvýchvstání. Ježíš ji probouzí a otvírá jí oči, aby mohla vidět skutečnost novýma očima. Okamžitě – tak to říká Marek – „ji horečka opustila a ona je obsluhovala“ (1,31). Řecké slovo diakonein má na mysli službu u stolu. Ta, která byla vrácena životu, nyní slouží u stolu. Společně je u jídla pět mužů a jedna žena. To je z pohledu rabínů nemyslitelné. Ježíš tak prolamuje rozdělení mezi muži a ženami u jídla. V Ježíšově společenství má svoje místo žena stejně jako muži.
Nyní Marek podává zprávu o tom, jak lidé přinášejí k Ježíši všechny nemocné a posedlé. Marek zde používá slovo therapeuein. Ježíš se tak stává terapeutem pro ty, kterým se vede zle. Jsou lidé, kteří nejsou fit a kteří jsou utlačování starostmi a nemocemi. Ježíš uzdravuje lidi od démonů, kteří zatemňují jejich myšlenky i pocity. Uzdravuje od nutkání i stereotypů.
Marek miluje „sendvičový“ postup, tedy skladbu o třech částech. Mezi dva příběhy vloží centrální část, ve které zvěstuje to nejdůležitější poselství. Oběma příběhy jsou uzdravení tchyně a Ježíšův odchod do samoty. Ve středu pak stojí zpráva o mnoha nemocných, které Ježíš uzdravuje a o démonech, které vyhání. Ježíš je terapeut a exorcista. Obě vyprávění a jejich výpověď ukazují na to, jak Ježíš chápe své poslání uzdravovatele. Obrací se k jednotlivcům. Vytvoří prostor intimity a blízkosti, kde dochází k uzdravení. Potom se odebírá do samoty, aniž by cítil tlak, že musí všechny uzdravit. Potřebuje také čas pro sebe. Jde na osamocené místo, aby se modlil. Modlitba je pro Ježíše pramenem jeho uzdravující síly. Ježíš potřebuje ústraní. Odtahuje se od lidí a jde tam, kde má být. (podle A. G.)
