Uzdravení

Myslím, že všichni rádi slyšíme příběhy o uzdravení. I v evangeliu 13. neděle v mezidobí Ježíš uzdravuje. Je zajímavé vidět, jakým způsobem Ježíš uzdravuje. On totiž nemá šablonu, on nikdy neuzdravuje stejně. S každým člověkem zachází jinak, protože každý je originál. Někdy se při uzdravování člověka dotkne, jindy zase ne. Někdy ho pošle, aby se ukázal představeným, jindy ho tam zase nepošle. Ježíš nepoužívá šablony a respektuje tak originalitu a neopakovatelnost člověka.

Představme si, že by se sešli všichni lidé z Palestiny, které Ježíš uzdravil ze slepoty a rozhodli by se napsat knihu. A chtěli by tak vydat svědectví o tom, jak je Ježíš uzdravil.

Jeden by řekl: „Ježíš uzdravuje úplně jednoduše. Přišel ke mně a řekl – buď uzdraven – a já jsem byl zdráv!“

Druhý muž by ale namítl: „Ne, mě uzdravil postupně. Nejprve jsem přišel k Ježíši. On mi potom potřel oči blátem a pak mě poslal, abych si je umyl v rybníku. Teprve když jsem to udělal, tak jsem viděl.“

Třetí by ale řekl: „Kdepak, to přece nestačí. Musíte mít společenství. Potřebujete přátele, kteří vás přivedou k Ježíši. Teprve potom můžete být uzdraveni.“

A tak muži by diskutovali a diskutovali, navzájem by si protiřečili a nedokázali by se dohodnout. Je jasné, že knihu by nenapsali, protože by se nedokázali dohodnout na tom, jakou techniku Ježíš při uzdravování vlastně používá. A přitom každý z nich měl pravdu, protože každý z nich byl uzdraven tak, jak to řekli. Byli uzdraveni každý zcela jinak, každý originálním a neopakovatelným způsobem.

V této souvislosti bych chtěl také říct několik slov těm, kdo se modlí za něčí uzdravení.

1/ Kdo se modlí za něčí uzdravení, musí mít víru. Musí to být člověk živé víry. Je jedno, jestli ten člověk, za kterého se modlíme, je věřící či nevěřící. Důležitá je víra toho, kdo se modlí.

2/ Často se modlíme slova – jestli je to tvoje vůle…Této frázi bychom se měli vyhnout, protože Boží vůlí je vždy uzdravit, i když ne třeba tělesně. Měli bychom se proto raději modlit: uzdrav ho, Pane, podle své vůle. Ježíš chce každého uzdravit, ale ne možná tak, jak si to představujeme my. Můžeme se např. modlit za uzdravení ženy, která má rakovinu. Žena se možná nevyléčí z rakoviny, ale Bůh ji zahrne pokojem, a tak ji uzdraví. Pokoj bude tímto uzdravením, i když nemoc zůstane. Bůh neuzdravuje podle našich představ, ale podle své vůle. Ale vždy na naši modlitbu odpoví, pokud mu neklademe překážky nedostatkem víry nebo pýchou.

3/ My nejsme odpovědni za výsledek naší modlitby, ale Bůh. Jediné, co můžeme dělat, je milovat, modlit se a věřit.

4/ Modlitba se vždy musí konat ve jménu Ježíše. To neznamená, že se budu pouze obracet k jeho jménu, ale znamená to v souladu s jeho vůlí, podle jeho plánu.

5/ K tomu, abychom se modlili, nemusíme být svatí, protože potom by se nemohl modlit nikdo. Je ale třeba být na cestě k dokonalosti. Musíme být rozhodnutí následovat Ježíše.

(Podle E. V.)

Comments are closed.