Evangelium 25. neděle v mezidobí vypráví o závisti. Morálka rozlišuje mezi závistí a žárlivostí. Závist spočívá v tom, že něco nemám a chtěl bych to mít, zatímco žárlivost spočívá v tom, že něco mám a nechtěl bych o to přijít. Co se týká žárlivosti, s něčím podobným se můžeme setkat i u zvířat. Za jednou známou přišla na návštěvu její přítelkyně se svým novorozenětem. Položila dítě na židli, kde obvykle lehával kocour – majestátní perská kočka. Kocour přikráčel do pokoje v té chvíli, kdy matka pokládala dítě na židli. Upřeně na dítě hleděl, stáhl uši dozadu a pomalu se blížil k židli, podobně jak to dělal, když viděl ptáka nebo myš. Náhle se začal chvět po celém těle a vyrazil ze sebe zvuk, který naháněl hrůzu. Jen bezprostřední zásah člověka patrně zachránil dítě před vážnou újmou. Normálně byl kocour nesmírně přátelský, dítě mu však zabralo jeho místo. Žárlivost kočky byla zaměřena na jeho teritorium.
Ale vraťme se k závisti, která spočívá v tom, že něco nemám a chtěl bych to mít. Závist patří mezi sedmero hlavních hříchů a tento hřích se ode všech odlišuje. Na rozdíl od ostatních hříchů totiž v sobě nemá ani špetku potěšení. Každý hřích má v sobě alespoň špetku potěšení – ať je to pýcha, smilstvo, krádež, ale u závisti tomu tak není. Jedna z nejlepších definic závisti pochází od sv. Jana Damašského, který řekl, že: „Závist je nespokojenost s dary, které má někdo jiný.“ A sv. Tomáš Akvinský napíše, že závist je smutek z toho, když je jiný člověk šťastný nebo slavný. Představme si muže, který má krásný velký dům, pěknou kuchyň, plnou ledničku. Jednoho dne ale navštíví svého souseda, který má ještě větší dům, větší zahradu, dvě ložnice, kulečník, na zdi nejnovější plazmovou obrazovku a najednou mu začne jeho dům připadat jako malý, nudný a šedivý. Vrátí se domů a už se nedokáže radovat ze svého bydlení jako dříve.
Ukázková závist je vidět v životě Salieriho. Antonio Salieri byl hudební skladatel, který žil na přelomu 18. a 19. století. A tento muž měl velmi složitý vztah ke svému současníkovi Amadeu Mozartovi. O jeho závisti a zlobě kolovalo mnoho pověstí, jedna z nich dokonce naznačovala, že zavinil Mozartovu smrt. Ty řeči byly přehnané, ale stačily k tomu, aby dramatik Peter Shaffer vylíčil jejich vztah ve své hře, podle které potom Miloš Forman natočil svůj film Amadeus. V této hře Salieri rekapituluje svůj život v blázinci, kde se ocitl, protože zešílel závistí. Záviděl Mozartovi jeho nadání, jeho talent. Salieri na jedné straně obdivoval Mozartův talent, na druhé straně ho kvůli tomu nenáviděl. V blázinci Salieri vede spor s Bohem – proč obdaroval takovými dary někoho tak nebohého, takového floutka a sukničkáře. Proč Bůh neobdaroval Salieriho, který byl věřícím člověkem, který sliboval Bohu oddanost, zbožnost, lásku?
První krok tedy spočívá v tom, že se člověk obrátí k Bohu, o kterém si myslí, že nejedná správně či spravedlivě. A potom je potřeba podívat se na věc jinýma očima – nevidět Boha jako problém, ale jako řešení. Další, co je potřeba: nesrovnávat se s druhými. Potom cokoliv mám, cokoliv umím, v čem jsem dobrý, umět to vidět jako dar. A zde jsme u řešení, kdy člověk svrhne z trůnu sám sebe a na první místo dá Boha. Je tady někdo, kdo nás miluje, kdo to s námi myslí dobře, a kdo nám dal takové dary, jaké uznal za nejlepší pro nás. Proto mohu a mám být spokojený s tím, co mi bylo dáno. Už se nemusím dívat po druhých, už se nemusím s nikým srovnávat, protože Bůh je dárce všech darů, on nejlépe ví, proč tomu člověku dal právě takové dary.
