V sobotu 30. července 2017 jsme vyrazili na farní pouť. Cílem naší cesty byla Číhošť a na zpáteční cestě Koclířov. Autobus vyjel v 7.00 z Uherčic, potom posbíral farníky ve Velkých Němčicích a v Křepicích a mohli jsme vyrazit. Autobus byl téměř zcela naplněn, bylo nás i s řidičem 53. Cesta ubíhala velmi dobře a bez překážek. V autobuse jsme se pomodlili růženec, také si trochu zazpívali a potom otec Petr seznámil poutníky s životem p. Josefa Toufara. Ten působil v 50. letech v Číhošti, když o 3. neděli adventní roku 1949 se v kostele během jeho kázání pohne křížek. Událost vidělo asi 20 farníků. O události se začíná hovořit a přijíždějí lidé z blízka i z dáli. To se nelíbí komunistickým funkcionářům a je dohodnuto, že kněz bude obviněn z toho, že on sám způsobil pohyb křížku, se kterým manipuloval pomocí důmyslného zařízení. V lednu 1950 je kněz naložen do auta lidmi od StB a převezen do Prahy k výslechu. Josef Toufar odmítá všechna nařčení a je podroben krutému mučení, na jehož následky umírá 25. února 1950. Rodina se o jeho úmrtí dověděla až o 4 roky později. Teprve před dvěma lety se podařilo identifikovat místo, kde byl v Praze – Ďáblicích pochován, ostatky byly identifikovány díky DNA a v červenci 2015 byly slavnostně přeneseny do kostela v Číhošti, kde nyní odpočívají uložené ve schráně před oltářem. V současné době probíhá proces blahořečení.
Do Číhoště jsme přijeli už o půl desáté. Místní se nás velice ochotně ujali, brzy se objevil i pan farář. Nejdříve jsme měli mši svatou, potom nám místní kněz pověděl ještě několik slov o P. Josefovi Toufarovi. Pak jsme šli na faru, kde je instalována v prvním poschodí výstava o životě kněze J. Toufara. Z Číhoště jsme odjížděli ve 12.00. Asi o dvě hodiny později jsme byli v Koclířově, kde jsme se občerstvili v cukrárně, nakoupili nějaké drobnosti pro své blízké a poté nás provedla areálem Ludmila, která nás seznámila s historií tohoto místa, které je nyní centrem ČM Fatimy. Areál je nádherný, jeho součástí jsou různé sochy, včetně sochy anděla míru, sv. Jana Pavla II. a dalších. Všem nám také učarovaly nádherné květiny. Nakonec jsme se zastavili v kostele na modlitbu Korunky a obnovu zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Po 16. hodině jsme se vraceli domů, kam jsme potom dorazili něco po šesté hodině. Prožili jsme krásný a požehnaný den. Bohu díky!