Hádají se kluci, kdo z nich má lepšího strejdu. První se chlubí a říká: „Můj strýc je biskup, a když někam přijde, všichni mu říkají excelence.“ „To nic není,“ namítá druhý, „můj strýc je kardinál, a když někam přijde, všichni ho oslovují vaše eminence.“ „Hoši, to nic není,“ dodává třetí, „můj strýc je obyčejný kněz, a když vystoupí na kazatelnu a začne kázat, tak lidé říkají – Pane Bože!“

Přijde muž ke zpovědi a vyznává se ze svých hříchů: „Otče, seřval jsem svoji tchýni.“ Kněz chvíli mlčí a potom povídá: „Synu, tady jsi u zpovědi. Tady se říkají hříchy a ne hrdinské činy!“

Jednou v létě během mše svatá začala bouřka. A byla to bouřka pořádná - jeden blesk střídal druhý a na obloze to pěkně rachotilo. Jeden blesk dokonce uhodil do věže. Všichni věřící se pěkně vylekali. Kněz, který se také pěkně vyděsil, vybídl své věřící: "Bratři a sestry! Nyní na chvíli přerušíme bohoslužbu a budeme se modlit!"

Jednoho Žida sklátí na ulici infarkt. Shodou okolností šel kolem kněz, který poklekl před umírajícím a zeptal se ho, jestli je křesťan. Žid se na kněze zmateně podíval. "Věříš ve svatou Trojici? Věříš, že Bůh je jeden ve třech osobách?" naléhal kněz. "Ach Bože!" zanaříkal postižený. "Právě teď! Já tady umírám a on mi dává matematické hádanky!"

Pan Vopršálek se vyznává u zpovědi ze svého hříchu: "Otče, vyznávám se, že jsem ukradl ze skladiště pytle brambor." "A kolik pytlů to bylo?" ptá se kněz. "Vzal jsem tři pytle...vlastně pět." Kněz nechápe: "Tak kolik? Tři nebo pět?" Odpověď pana Vopršálka hned všechno vyjasnila: "Vzal jsem tři, ale pro dva si ještě půjdu."

Jeden mladý muž jde ke zpovědi a začíná slovy: "Jsem ženatý..." Kněz ho ani nenechá domluvit a říká: "To ale přece není hřích!" Načež mladý muž odpoví: "To vím, ale přesto toho lituji."

Otec biskup navštíví jednu farnost a v kostele na bohoslužbě je pouze pět lidí. Udivený biskup se ptá kněze: "Otče, prosím vás, ohlásil jste, že přijedu?" Kněz upřímně odpoví: "To jsem neohlásil, ale i tak vidím, že se to mezi lidmi pěkně rozkřiklo."

Kněz navštíví v nemocnici pana Nováka, který umírá a nabízí mu svátost smíření. Osmdesátiletý dědeček se ale brání, že nemá žádné hříchy. "Vy nemáte žádné hříchy?" ptá se překvapený kněz. "Ne, skutečně nemám žádné hříchy." "Opravdu ne?" ptá se opět nevěřícně kněz. Pan Novák chvíli zapřemýšlí a nakonec povídá: "Přece jenom mi vrtá hlavou jedna taková událost. Když mi bylo dvacet, tak jsem chodil s jednou dívkou. Můj kamarád to nesl velmi nelibě. A tak jednou, když jsme byli spolu na loďce na jezeře, tak jsem do něj strčil a on spadl do vody. No, a protože jsem ho od té doby už nikdy nespatřil, tak si často kladu otázku, jestli se mu něco nestalo!"

Jedna žena měla v kostele ve zvyku, že neustále mávala rukama. Odolávala snahám všech věřících uklidnit ji a vždycky se velmi zlobila, když se k ní někdo přiblížil, aby ji zase napomenul. Nakonec za ní jednou po bohoslužbě přistoupil sám kněz, něco jí zašeptal a ona okamžitě stáhla svoje ruce k tělu. Od toho dne už při mši nikdy rukama nemávala. O několik týdnů později děkoval jeden muž panu faráři za to, že se mu podařilo ženu uklidnit a přitom se ho také zeptal, jak se mu to podařilo a co jí vlastně pošeptal do ucha. Kněz se usmál: "Řekl jsem jí, že mávat rukama dávám jako pokání za cizoložství."