Malý chlapec je u zpovědi. Když se zpověď pomalu chýlí ke konci, chce kněz zjistit, jestli klučina řekl všechno a nezapomněl na něco důležitého. Proto se ho ptá: "A peníze jsi rodičům žádné nevzal?" "Ne," povídá chlapec, "ale to není špatný nápad!"
Jižní Morava. V kostele se koná svatba. Po mši přichází do zákristie ženich a ptá se faráře, co je dlužen. Kněz povídá: "U nás bývá zvykem, že ženich dá tolik, nakolik si cení nevěsty." Ženich začne přemýšlet, nakonec sáhne do kapsy a podá knězi padesát korun. Kněz přijme peníze, ještě jednou se podívá na nevěstu a ženichovi dvacet korun vrátí.
Za panem farářem přichází pan Vopršálek a žádá pohřeb pro svého psa. Kněz rázně odmítá: "Pane Vopršálek, to přece nejde, to přece nemohu udělat." Pan Vopršálek je ale neodbytný: "Pane faráři, on mi tak věrně sloužil, téměř dvacet let." "Nezlobte se, ale to nemohu udělat," znovu se brání kněz. "No víte, kdyby ten pohřeb byl možný, tak jsem zamýšlel dát na váš kostel dar 50 000." "To jste měl říci hned, pane Vopršálek, že váš pes byl katolík!"
Pan farář probírá s dětmi v náboženství biblický citát, který říká, že "blaženější je dávat než brát." Přihlásí se malý Jirka a povídá: "Můj tatínek se tímto heslem řídí celý svůj život." Kněz je potěšen a hned se malého Jirky ptá: "To je krásné Jirko. A čím je vlastně tvůj tatínek?" "Prosím, můj tatínek je boxer!"
Ke zpovědi přichází starší muž a začíná se zpovídat: "Hodně jsem pil, ale také jsem se hodně postil, takže tím se to vyrovná. Hodně jsem nadával, ale také jsem se hodně modlil, takže tím se to vyrovná. Hodně jsem kradl, ale také jsem toho hodně rozdal, takže tím se to vyrovná..." To už kněz nevydržel a povídá: "Bůh vás stvořil a ďábel si vás vezme, takže tím se to vyrovná!"
Pan farář byl ve farnosti oblíbeným kazatelem. Jednou, opět poté, co kněz pronesl krásné kázání, za ním přišel jeden nadšený farník a povídá: "Otče, kdy už konečně vydáte svoje kázání knižně?" Pokorný kněz odpověděl: "Já nestojím o žádnou slávu. Stačí, když kázání vyjdou posmrtně." "Kéž bychom se jich dočkali co nejdříve!" zvolal nadšený obdivovatel.
Na křižovatce dojde k autohavárii. Obě auta jsou na šrot. Z jednoho vyleze katolický kněz a z druhého rabín. Jako zázrakem se jim nic nestalo. Oba si padnou kolem krku a říkají si: "To musela být Boží vůle, že jsme to přežili. Je vidět, že nás oba má Bůh rád. Proto zanechme všech sporů, toto je jasné znamení!" Rabín se usměje a z vraku svého auta vytáhne láhev. Otevře ji a podává knězi: "Na znamení smíření si připijme tímto božským nápojem." Kněz vezme a půlku láhve rychle vypije. Podá zbytek rabínovi, ten ale láhev vezme a hodí ji na zem. "Co to děláš, bratře, proč si se mnou nepřipiješ?" je překvapený rabínovým chováním kněz. "Já raději počkám na policajty," povídá rabín.
V hodině náboženství probírá pan farář s dětmi svátosti. Když přijde řeč na svátost manželství, ptá se kněz dětí: "Děti, dříve než si budeme vyprávět o této svátosti, tak by mě zajímalo, jestli víte, co o této svátosti řekl Ježíš. Víte někdo, co o manželství řekl Ježíš?" Chvíli je ve třídě ticho a potom se přihlásí Pepíček. Kněz má radost, že se někdo přihlásil, vyvolá Pepíčka a ten povídá: "Co Ježíš řekl o manželství, to vím. On řekl - Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!"
Pan farář navštívil svého nejstaršího farníka, aby mu popřál k narozeninám. Pan Vopršálek slavil 99 let. Když se s ním potom kněz loučil, tak mu povídá: "A pane Vopršálek, doufám, že vám za rok budu moci popřát k té vaší stovce!" Dědeček se podívá na pana faráře a odpoví: "Proč ne, zatím vypadáte docela zdravě!"