V hodině náboženství šel pan farář tentokrát s prvňáčky do kostela, aby jim ukázal, co všechno tam je. V té době tam právě jedna žena uklízela kostel a umývala podlahu. Malá Maruška potom doma o všem nadšeně vyprávěla mamince: "Mami, dnes jsme byli v domě, kde bydlí Pán Bůh. Ho jsme sice neviděli, ale viděli jsme jeho ženu!"
V kostele se probudili ze zimního spánku dva pavouci a povídají si o tom, jak přežili zimu. Ten první povídá: "To bylo strašný - našel jsem si místo v blízkosti zvonu, takže jsem byl každou chvíli vzhůru. A kde jsi přezimoval ty?" "Já jsem se měl báječně," povídá ten druhý. "Celou zimu jsem klidně spal, nikdo mě nerušil." "To jsi musel mít dobré místo! Kde jsi tedy byl?" "U vchodu v pokladničce!"
Pan farář káže, když v tom malý Pepíček pronikavě zapíská na celý kostel. Po mši svaté se maminka zlobí na svého synka: "Pepíčku, co tě to napadlo? Zapískat právě při kázání?" Pepíček na to mamince povídá: "Když já jsem, mami, prosil Pána Boha, aby mě naučil pískat a on mě právě v té chvíli vyslyšel!"
Na jednom malém hřbitově na jednom náhrobku je možné číst tento nápis: "Zde odpočívá pan Vilém Novák, který hrál v našem kostele padesát let na varhany. Bůh mu buď milostiv."
Před kostelem stojí jakýsi muž, který v ruce drží velký kámen. Hodí si ho na nohu, pak začne naříkat, a když se uklidní, tak kámen opět vezme, hodí si ho zase na nohu, začne znovu naříkat a tak to opakuje pořád dokola. Jde kolem pan farář a muže pozoruje. Když ale vidí, jak onen muž neustále naříká a pořád si hází kámen na nohu, tak už to nemůže vydržet, přistoupí k tomu muži a povídá mu: "Prosím vás, vždyť to musí hrozně bolet!" "To ano," povídá ten člověk, "ale víte, jak je to krásné, když to přestává!"
Pan Novák klečí v kostele před ukřižovaným Kristem a modlí se: "Pane Ježíši, já vím, že jsi velmi trpěl, bičovali tě, korunovali, nadávali ti, ukřižovali tě, ale ženatý jsi nebyl!"
Bylo provedeno samofinancování církví tak, že si věřící platili církevní daň. U vchodu do kostela stál pověřený farník a kontroloval vcházející. Na jednoho se obořil: „Nemáte zaplacenou daň, nepustím vás tam!“ „Ale já jdu jen sousedovi vyřídit, ať jde domů, že mu hoří dům.“ „Tak tedy běžte, ale ne abyste se tam modlil!“
Paní Vopršálková jde na poslední chvíli do kostela. Proto spěchá a cestou se modlí: "Pane Ježíši, dej, ať nepřijdu pozdě do kostela." Už je kousek od kostela, když vtom zakopne, upadne a roztrhne si šaty. Vstane a modlí se: "Pane, dej, ať nepřijdu pozdě, ale příště do mě nestrkej!"
Pan Vopršálek přijde do kostela, pan farář už káže. Posadí se vedle pana Vomáčky a ptá se: "Jak dlouho už farář káže?" "Už půl hodiny." "A o čem mluví?" "To bych taky rád věděl!"