Papež František schválil nové normy, podle kterých se bude postupovat v případech domněle nadpřirozených jevů. Předvídají šestistupňové hodnocení, od nihil obstat po negativní soud. Nový dokument Dikasteria pro nauku víry, který vstoupí v platnost v neděli 19. května 2024, aktualizuje církevní normy ohledně nadpřirozených jevů.
Tyto normy umožnit rychlejší vyjádření k lidové zbožnosti a církevní autorita se již zpravidla nebude podílet na oficiální definici ohledně nadpřirozenosti jevu, jehož důkladné zkoumání může trvat dlouho. Další novinkou je výraznější zapojení Dikasteria pro nauku víry, které bude schvalovat rozhodnutí biskupa a bude mít pravomoc kdykoli zasáhnout. V posledních desetiletích se tento vatikánský úřad často angažoval v řešení podobných záležitostí, ale jeho intervence zůstávala v zákulisí a bylo požadováno, aby nebyla zveřejňována. Důvodem přímějšího zapojení dikasteria je nyní také obtížnost s ohraničením některých jevů na pouze lokální úroveň, protože v některých případech dosahují tyto fenomény celostátních nebo dokonce celosvětových rozměrů.
U zrodu dokumentu stojí dlouholetá zkušenost z minulého století s případy, kdy místní biskup velmi rychle potvrdil nadpřirozenost jevu, načež Vatikán vyslovil odlišný názor. Nebo případy, kdy se diecézní biskup vyjádřil k určitým způsobem k nějakému jevu, načež jeho nástupce přišel s opačným názorem. Nové normy proto stanovují postup, který má předejít nepřehledným situacím, které se mohou vyvinout v dlouhém období potřebném k vyhodnocení všech aspektů a rozhodnutí o tom zda jde či nejde o nadpřirozený fenomén. Vycházejí tedy vstříc naléhavosti pastorační odpovědi pro dobro věřících.
Kardinál prefekt Victor Manuel Fernández vysvětluje, že "mnohokrát tyto fenomény vyvolaly velké bohatství duchovních plodů, růst víry, zbožnosti, bratrství a služby a v některých případech daly vzniknout svatyním rozesetým po celém světě, které dnes spoluvytvářejí jádro lidové zbožnosti mnoha národů". Existuje však také možnost, že "v některých případech událostí údajně nadpřirozeného původu" se vyskytnou "velmi vážné problémy na úkor věřících”, případy, kdy se podobné jevy stanou zdrojem "zisku, moci, slávy, společenské proslulosti, osobních zájmů", až po "uplatňování nadvlády nad lidmi nebo zneužívání". Mohou se vyskytnout věroučné chyby, nepatřičný redukcionismus v interpretaci evangelního poselství nebo šíření sektářského ducha. Stejně tak může dojít k připisování božské iniciativy ve věci, která je pouhým plodem fantazie, mýtománie nebo sklonu k falšování skutečnosti.
Šest možných výroků o domněle nadpřirozeném jevu
"Od církevní autority nemá být očekáváno pozitivní uznání božského původu domnělých nadpřirozených jevů" (I, 11). Zpravidla tedy "ani diecézní biskup, ani biskupské konference, ani dikasterium neprohlásí, že jevy jsou nadpřirozeného původu, a pouze Svatý otec může autorizovat postup, který se bude ubírat tímto směrem" (I, 23).
Výsledkem rozlišování tedy může být šest různých výroků:
Nihil obstat: ačkoli není vyjádřena jistota ohledně nadpřirozenosti jevu, jsou konstatována znamení působení Ducha Svatého.
Prae oculis habeatur: jsou rozpoznána pozitivní znamení, ale jsou zde také prvky zmatku nebo rizika, které vyžadují další rozlišování a dialog.
Curatur: přestože jsou přítomny kritické prvky, existuje široké rozšíření jevu s ověřitelnými duchovními plody. Odrazuje se od zákazu, který by mohl věřící rozrušit, ale biskup je žádán, aby fenomén nepodporoval.
Sub mandato: kritické momenty se netýkají samotného fenoménu, ale jeho zneužívání jednotlivci nebo skupinami. Svatý stolec pověří biskupa nebo delegáta pastoračním vedením dotyčného místa.
Prohibetur et obstruatur: navzdory některým pozitivním prvkům jsou kritické momenty a rizika závažná. Dikasterium požádá biskupa, aby veřejně prohlásil, že následování takového jevu není povoleno.
Declaratio de non supernaturalitate: biskup je oprávněn na základě konkrétních důkazů prohlásit, že daný jev není nadpřirozený.
www.cirkev.cz