Ohláška na neděli devatenáctou po sv. Duchu.
Mše svaté budou se sloužiti v tomto tydni následující. Zejtra za nové manžele. V outery bude rekviem s konduktem za Matěje Kaiserlicha. Ve středu sloužiti se bude mše svatá za jistou osobu. Ve čtvrtek za Marjánu Floriánku. V pátek za Fabiána Prochasky a manželku. V sobotu ke cti a chvále Panny Marie za Jana Montrochiera a Voršilu jeho manželku.
Ve středu připadá sv. Františka Borgiáše.
Dnešní mše svatá bude se obětovat za všechny živé i zemřelé farníky zdejší, spolu pak za ty syny vlasti naší, kteří ve skončené válce v Itálii a Uhřích padli, a nám zachování práva a pořádku, zachování našeho života, pokoj a bezpečnost v zemi svým životem vybojovali. Spojte, milí farníci s tímto oumyslem mým i také oumysl váš, pamatujíce, že i mnozí z vaších příbuzných a známých na krvavých polích vlaských a uherských svůj život pro vás zanechali, učiňte tedy při dnešní nejsvětější oběti za ně a vesměs za všechny v té kruté vojně padlé nábožnou památku, dle příkladu udatného Makabejského, který za duše v bitvě padlých oběti v chrámu Jeruzalémském konati nechal, a písmo svaté, jak čteme ve 2. knize Makabejské, schvaluje jeho nábožné smýšlení řkouc: Dobrá a spravedlivá jest to myšlenka, za mrtvé se modliti, aby osvobozeni byli od hříchů svých. Však ale krom těch, jenž v té vojně padli, na mnoho set a více se jich nevrátí, kteří všelijak zohavení a mrzákami učiněni byvše žádného více vejdělku, a tak potřebné obživy si vypracovati nebudou. A protož zřizuje neb zakládá se pro ty ubohé a politování hodné důchod, z kterého by mimo již vyměřeného invalidního platu ještě něco k lepšímu potáhnouti mohli. A protož nejvyšší správce Moravský, hrabě Lažanský, se domnívá, že k takovému cíli nestačí jedné sbírky příspěvek, obrátil se na nejdůstojnějšího našeho vrchního pastýře, totiž na jeho milost Pana biskupa s tou žádostí, aby věřícím ohlásiti dal, aby každý vědomost náležitou dostal, jak se to vlastně s tím fondem neb důchodem pro invalidy vynachází, aby věděl totiž každý, že co se v Moravě nasbírá, jenom pro Moravské invalidy se vynaloží, tak jako v jiných zemích našeho císaře Pána takové fundace se zakládají, a opět v každé zemi neb kraji pro zrmzačilé syny vlasti tamnější.
To když dobře posoudíte, nakloní se zajisté srdce vaše, abyste ještě jednou nějaký příspěvek volně poskytli. Země i při nejlepší vůli nemůže nesčíslné mrzáky, jenž vyšli z té vojny, a neb zanechané vdovy a syrotky ženatých a v té vojně padlých vojáků, jakby náleželo, zaopatřiti. Zde musejí pomoci dobrodincové, křesťanská láska k bližnímu musí to nejlepší činit.
Přikažte synům svým, aby činili spravedlnosti a almužny, napomíná Tobiáš dětí svých. A podobnými slovy napomíná nás také náš nejvyšší duchovní pastýř, jeho Milost biskupská. Čiňte spravedlnosti vy, kteří jste doma u pokojného ohniska zůstati mohli, čiňte spravedlnosti, abyste nyní ty podporovali, kteří pro vás do boje táhli, čiňte almužny těm, kteří pro vás, pro vaše dobré pomoci potřebujícími mrzáky, chudobnými, neduživými a bídnými učiněni jsou! Jeho Milost biskupská má tu důvěrnost k svému věřícímu stádu, že ono rádo dobročinným se prokáže, zvláště když si připomene slova písma svatého v knize Tob 12,8 – 9: Dobrá věc jest modlitba s postem a s almužnou, lepší nežli poklady zlata shromažďovati, nebo almužna od smrti věčné vysvobozuje.