Ohláška na neděli druhou po svatém Duchu.
Tento týden sloužiti se budou následující mše svaté: Zejtra za Rosalii Šabatku. V outery za Veroniku Doležalku. Ve středu za Augustyna Klimše, jeho rodiče a přátele. Ve čtvrtek za Josefku Klimešku, její rodiče a přátele. V pátek ke cti a chvále blahoslavené Panny Marie za Jana Montrochiera a Voršilu jeho manželku.
Jest to smutná věc, že mnozí rodičové více starostliví jsou o tělesný užitek, o nějaký časný výdělek, nežli o dobré duše svých dítek, tyto od školy zdržují a tak své stavovské otcovství a mateřské povinnosti zapomenuti zůstávají. Není tomu tak dávno, co jsem z tohoto posvátného místa jim jejich povinnost na srdce kladl, avšak málo si toto připomenutí mé k srdci vzali. Škola je nyní prostorná, avšak málo žáků ji navštěvuje, takže to celé stavení nadarmo vystaveno by bylo, kdyby rodičové na svou křesťanskou povinnost dále nedbali. Tuto svrchovanou povinnost jim dnes opět na paměť stavím a jich si to rozvážiti žádám, kterak jedenkráte při soudu Páně z této hrozné nedbalosti se zodpovídati budou. Přitom však spolu doložiti musím, že neposílajíce svých dítek do školy, ne mně, ne panu učiteli, nýbrž sobě samým nepříjemné toho následky připisovati budou muset, když totiž žádného vysvědčení školního nedostanou, neboť kterak se tomu vysvědčiti může, že pilně chodil do školy a něčemu se naučil, když tomu tak není, a když školní rejstřík jináč o tom svědčí.
Boží i zemští rozkazové jich posílati vás zavazují, totiž do školy a do kostela, a teprve po odpoledních službách Božích můžete jich poslati na pastvu. Snad tenkráte také, když tu svědomitost míti budete, spíš budoucí očekávati ochrany Boží při vašich koních, snad jich tak často nepozbudete, jak se to zde přečasto přihází. Kdo ví, není-li to trest Boží za to, že místo posílání vašich dítek do školy a do kostela, jich den Boží náležitě světiti nenecháváte, nýbrž místo kostela a školy na pastvu s koňmi nutíte.