Ohláška na neděli květnou.
V tomto svatém týdnu ty tři poslední dni, jenž jsou spolu postní, jsou pro nás křesťany obzvláštně znamenité a mají od nás s vroucnou pobožností býti ztráveny. Na zelený čtvrtek, kde Kristus Pán ustanovil velebnou svátost oltářní a předrahou oběť mše svaté, a který den má své jméno od zelené barvy zahrady Getsemanské, již nastalo umučení Krista Pána, neboť po poslední večeři své odebral se do zahrady Getsemanské, kde skrze modlitbu k Otci svému nebeskému k svému utrpení se posilňoval, a kde jeho duše, jak to k svým učedníkům řekl, smutná byla až k smrti, tak že krůpěje krve se valily po jeho nejsvětější tváři, a on posily měl zapotřebí od anděla z nebe. Na ten den od pochopů jat byl. Proto od čtvrtku nezvoní se po zpívaném Gloria až do mše v bílou sobotu, poněvadž apoštolé a jiní učedníci všichni, jenž se skrze zvony vypodobňují, opustili Pána v čas jeho utrpení. Tři hostye se v ten den konsekrují neb posvěcují, z nichž jedna pro monstranci k Božímu hrobu, druhá pro zejtřejší mši potřebná jest. Nedává se pax aneb políbení pokoje po Agnus Dei tj. po Beránku Boží, protože Jidáš políbením Pána zradil. A obnažují a myjí se oltářové na památku, že Kristus Pán nejen nohy umyl učedníkům svým, ale i zvlečen byl z roucha svého, a obnažen od žoldnéřů.
Den druhý po zeleném čtvrtku jmenuje se veliký pátek, který má ztráven býti v té největší tichosti a pobožně, neboť v ten den my křesťané připomínáme sobě obzvláštně přehrozné umučení Páně a smrt jeho předrahou, jinak jmenuje se ten den také den přípravy, neboť Židé mívali toho dne obyčej sobě všechno připravovati, čehož by potřebí měli k následující sobotě. Mše, která se z toho dne čte, není vlastně mše, protože se v ní nekonsekruje, tj. neposvěcuje hostye. Poněvadž Pán ten den za všechny smrt podstoupil, dějí se modlitby za všechny stavy, i za Židy, ač při modlitbě za ty naříká se: Flectamus genua, poklekněme, protože oni klekajíce před Pánem tím posmívali se mu. Líbá se kříž a kleká se před ním na znamení, že na něm naše vykoupení se dokonalo, jenž také proto dnešního dne obzvláštní pocty hoden jest. Všechno v černém oděvu se vykonává, pro zármutek nad smrtí Pána, jenž se toho dne dála.
Na veliký pátek následuje bílá sobota, nazvaná tak, že dnes novopokřtění od toho dne až do bílé neděle, totiž až do neděle první po veliké noci bílá roucha nosili. V ten den světí se nový oheň a z něho všecky jiné svíce se rozsvěcejí, na památku Krista Pána, že jest on to nové světlo, které se nám po zatmění velkého pátku zase rozsvítilo. Trojí pak svíce, jenž se posloupně rozsvěcují na tyčce, vyznamenávají tři osoby Božské v nejsvětější Trojici. Pálí se také staré křižmo a jiné svaté oleje v tom novém ohni. Světí se také paškál, jenž Pána Krista vzkříšeného znamená. Pět zrn kadidla, která se do něho dávají, znamenají pět ran Krista Pána, a kadidlo se k nim bere za tou příčinou, že i Tělo Páně bylo od Josefa a Nikodéma vonnými věcmi pomazána. Ten paškál rozžíhá se při velkých mší svatých až do dne vstoupení Páně na nebesa, kdy se po evangeliu zhasne a od oltáře odstraní, protože více nebyl viděn Pán na této zemi po vstoupení svém. Voda se nová v křtitelnici na bílou sobotu světí. To jsou ceremonye těch třech posledních svatých dnů před velikonoci. Křesťané! Hleďte je v pobožnosti ztrávit, tak jak to ta svatá tajemství žádají.
Začnou se však ty svaté obřady vždycky hned o šesté hodině ranní, památka pak vzkříšení Páně na bílou sobotu díti se bude večír o šesté hodině po trojím zvonění o páté a o půl šesté hodině se dá znamení s jedným zvonem, a ještě pak bude se sezváněti se všemi zvony.