Ohláška na neděli devítník.

Mše svaté v tomto týdni následující se sloužiti budou:

Nyní za všechny živé i zemřelé farníky zdejší. Zejtra za Jakuba Hotovýho a jeho manželku. V outery za jistou živou vdovu a dítky její. Ve středu za Matěje Měřínskýho. Ve čtvrtek za Matěje Edra, jeho manželku a syna. V pátek za Antonína Světlíka a jeho manželku. V sobotu ke cti a chvále blah. Panny Marie za Jana Montrochiera a Voršilu jeho manželku.

Zejtra nám připadá svaté Apolény, panny a mučednice Boží. V outery svaté Skolastyky, panny a jeptišky, sestry svatého Benedikta. V sobotu svatého Valentina, kněze a mučedníka Páně.

Ohlašuje se Láskám Vaším, že v městě Alepo v Turecku přepadli Turci ve své fanatické vzteklosti tamnější křesťany, mnoho set jich zamordovali, a všecko všudy vydrancovali, a co sobě nepřivlastnili, to zkazili. Protož ti křesťané v tom nejbídnějším a nejnuznějším stavu se nacházejí, tak že sotva svůj život uhájiti mohou, z kteréhožto také příčiny jejich pan arcibiskup k našemu nejmilostivějšímu Císaři Pánu se odebral, aby jej nejen požádal, by u císaře Tureckého proti takové ukrutnosti zástupcem se stal, nýbrž aby také povolil, by v jeho císařských zemích zbírky pro ty tak nešťastné všeho nábytku a vší k živnosti potřebné zásoby zbavené křesťany města Alepo se konati mohly, čemuž náš nejmilostivější Císař Pán milostivě přivolil, a tak i u nás dnes ta sbírka křesťanských almužen se konati bude.

Ohlašuje se také Láskám Vaším, že 28ho ledna tohotož roku jistému člověku jdoucímu neb jedoucímu z Němčic, totiž z naší osady vypadla z kapsy tobolka, ve které se vynacházely dva gramy na stříbře bez pár krejcarů, potom jedna tištěná cedulka se jménem toho ztrátce, přitom také jedna kvitance. Ten člověk nemá žádného vlastního jmění, musí jenom být živ ze své skrovné penze, protož tím bolestněji mu ta ztráta přicházeti musí, když z těch ztracených peněz přes celý měsíc se svou manželkou a s několika dětmi živ býti měl, a nyní kdyby k těm ztraceným penězům nepřišel, by nevěděl, jak sebe a svou rodinu uživiti. Jak pověst jde, tak ty peníze mají být v Němčicích, neboť od jednoho aneb dvou zdejších měly býti najité. Já doufám tedy to nejlepší od mých milých farníků, totiž že žádný nebude tak nesvědomitým křesťanem, aby sobě nalezené peníze podržel, a skrze neštěstí druhého své svědomí obtížiti chtěl, nýbrž kojím se tou sladkou nadějí, že ten, který ty peníze nalezl, poctivým nálezcem se poukáže a je s radostí, i kdyby žádného nálezného nedostal, ke mně přinese, abych je tomu, komu náležejí, odevzdati mohl. O kéž by každý křesťan vždycky na paměti měl ta slova Krista Pána: Co platno, kdyby člověk celý svět získal, na duši pak své škodu trpěl: tu by zajisté žádný něco cizího sobě nikdy nepřivlastnil. A to doufám také od toho, který ty nyní ohlášené peníze nalezl, že totiž ta slova svého Spasitele sobě k srdci vezme a s radostnou ochotností ty peníze odevzdá.