Ohláška na neděli první v postě.
Mše svaté v tomto týdni se budou sloužit následující:
Zejtra za Jakuba Nováka a jeho manželku. V outery za Josefa Mrkvicu a jeho dvě manželky. Ve středu za Majdalenu Fišku. Ve čtvrtek za Veroniku Mičulkovu. V pátek za Alžbětu Schipkovu ze Schihofen. V sobotu ke cti a chvále blah. Panny Marie za Jana Montrochiera a Voršilu jeho manželku.
Zejtra sv. Valentina, kněze a mučedníka. Ve středu sv. Juliány, panny.
Ve středu a v pátek tohoto týdne jsou kvatembrové postní dnové, ve kterých v jedení masa se zdržeti a jenom jedenkráte za den do sytosti se najísti máme. Když by tento půst a pobožnost ode všech křesťanů svědomitě a s kajícím myšlením se zachovávala! Kéž by všichni křesťané ustanovené posty tak věrně zachovávali, jak své posty zachovávají mnohé národové pohanští. Tak k. p. obyvatelé země arabské po celý měsíc, po který jejich půst bez přetržení trvá, zdržují se od rána až do večera všech pokrmů a nápojů, ano i tabáku, ačkoliv kouření tabáku u nich jest velmi oblíbené, a tento půst se od většího dílu z nich tak přísně zachovává, že by raději umřeli, než aby se jen hltem vody občerstvili. Ani ženy, ani děti, ani starší, ani nemocní, slovem nikdo od postu tohoto vyjmut není. I v nemocnici, ve špitále, nemůže nemocný Arab k tomu přiveden býti, aby před večerem nějakého léku, tím méně nějakého pokrmu požíval. Navštívil jsem – tak píše jeden misionář – před nějakým časem mladého, nemocného Araba. Když si stěžoval, že jest slabý, radil jsem mu, aby se nějakým pokrmem neb nápojem posilnil. Ó nikoli, odpověděl nemocný, toho neučiním. A proč? tázal jsem se ho. Bůh mě vidí, zněla jeho odpověď. A jaký to zahanbující příklad pro mnohého křesťana, kterýž ve dny od církve ustanovených postů ani té nejmenší újmy v jídle a pití sobě učiniti nechce, který jako ten Arab nepamatuje, že ho Bůh vidí, jak neposlouchá církve svaté, kterou Kristus Pán poslouchati přikazuje. Nenásledujte takových zlých příkladů a nedejte se zahanbit od pohanů.