Jistý farník si stěžuje panu faráři, že církev neustále dělá nějaké sbírky a požaduje peníze. "Církev pořád jenom něco chce," je celý rozčilený, "dávat, dávat a zase dávat." Kněz nic neříká, přemýšlí a za chvíli povídá: "Moc vám děkuji za tuto definici křesťanství. To je jedna z nejlepších a nejkrásnějších, které znám!"
Jeden muž šel na koňské dostihy. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň vyhrál. Muž tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. A tak vsadil. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Muže to pěkně rozzuřilo, a proto běžel za tím knězem žádat vysvětlení. Ten pouze smutně pokýval hlavou a povídá: "No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!"
„Chaime, nemohl bys mi půjčit stovku?“ „Je mi líto, nemám u sebe peníze.“ „A co doma?“ „Děkuju, všichni zdrávi.“
Moše a Sára přemýšlejí o budoucnosti svého syna Ábelesa. Už by se měl pomalu rozhodnout, čím se stane. Moše má nápad. Řekne Sáře: „Sára, uděláme takovou zkoušku. Dáme na stůl tři věci – láhev vína, peníze a Tóru. Až přijde Ábeles domů, tak budeme dávat pozor, co si ze stolu vezme. Když si vezme víno, stane se obchodníkem. Když sáhne po penězích, bude bankéřem, a když sáhne po Tóře, stane se rabínem.“ Tak se také stane. Moše všechno připraví a pak už jenom čekají se Sárou, až Ábeles přijde domů, tak co si ze stolu vezme. Když Ábeles přijde domů, podívá se na stůl, pobere láhev vína, peníze i Tóru a beze slova odejde. Moše se chytí za hlavu a říká: „Sára, máme problém. Náš syn Ábeles se rozhodl, že se stane katolickým knězem.“
Jeden mladík se vypravil na maškarní ples. Tentokrát si vybral převlek ďábla. Když už byl blízko kulturního domu, najednou se přihnal prudký déšť. Utíkal tedy, aby se schoval. Nejbližším místem byl kostel, kde právě probíhala mše svatá. Když lidé uviděli ďábla, dali se rychle na útěk. Na místě nechali kabelky, růžence, ale i peníze. Jedné ženě se ovšem uniknout nepodařilo, protože se jí skřípl kabát v lavici. Honem tedy řekla: "Satane, já vím, že za posledních třicet let jsem byla na každé nedělní bohoslužbě. Chci ti ale vysvětlit, že celou tu dobu jsem byla vlastně na tvé straně."
Malý Pepík píše Ježíškovi: „Milý Ježíšku, mám malé kapesné, a proto mi přines pod stromeček bubínek, trumpetku a pistoli na vodu. Dědeček mi dá peníze, abych nebubnoval, moje starší sestra, abych netroubil, a náš Mourek, abych ho nepoléval vodou."
Baví se spolu katolický kněz, pastor a rabín, jak nakládají s příspěvky od svých věřících. Kněz říká: "Já udělám na zemi křídou čtverec, peníze vyhodím do vzduchu, a co spadne do čtverce, to je pro chudé, co spadne mimo čtverec, to si nechám." Pastor povídá: "Já to dělám podobně. Nakreslím na zem křídou kruh a peníze vyhodím do vzduchu. Co spadne do kruhu, to je pro chudé, co spadne mimo kruh, to si nechám." Rabín jenom kroutí hlavou a říká: "Já nic na zem nemaluju. Vyhodím peníze do vzduchu. Co chce Hospodin pro chudé, ať si vezme a co spadne na zem, to je moje."
V jedné farnosti se opravuje kostel. Samozřejmě velkým problémem je získání finančních prostředků. Proto pan farář káže: "Bratři a sestry! Mám pro vás dvě zprávy. Jedna je dobrá, ta druhá špatná. Ta dobrá zpráva je, že máme dostatek peněz na opravu našeho kostela. Ta špatná je, že tyto peníze jsou zatím stále ještě ve vašich kapsách!"