V roce 2015 vyšel v nakladatelství Triáda životopis méně známého světce – svatého Benedikta Josefa Labre s názvem „Chudý, který našel radost.“ Autorkou je Agnes de la Gorce, a tento životopis patří k těm povedeným, který člověk přečte jedním dechem. Knihu doplnil kresbami a poznámkou k reprodukci portrétu světce Václav Sokol, přeložila Věra Dvořáková.
Sv. Benedikt Josef Labre se narodil roku 1748 jako první z 15 dětí svých rodičů. Už jako malý chlapec se hodně modlil, byl jiný než ostatní děti, a tak rodiče rozhodli, že se stane knězem. Ve škole mu to ale vůbec nešlo, a tak se rozhodli, že chlapec půjde do kláštera. Prošel jich celkem 11 a v žádném nezakotvil. Nejdéle vydržel u trapistů, kde už dostal hábit i řeholní jméno, ale i odtud nakonec odchází.
Benedikt nakonec pochopil, že Bůh ho volá k tomu, aby se stal poutníkem a žebrákem. Tento muž prošel pěšky téměř celou Evropu, navštívil všechna známá poutní místa, prošel Itálii, Švýcarsko, Španělsko, Francii. Všude kam přichází, vnímají lidé přítomnost světce. V prostých šatech, s hůlkou, batůžkem, ve kterém měl několik knih – Nový zákon, Následování Krista od Tomáše Kempenského a breviář, a s polní láhví za pasem, pochopitelně s velkým křížem na krku. Jednou přišel ve Francii do jedné vesnice, kde ho jeden dobrý muž nechal přespat ve stodole. Ráno muž předvedl před poutníka svoje děti, a protože vnímal, že je to svatý muž, poprosil ho o požehnání pro své děti. U posledního chlapce se Benedikt modlil o něco déle. Z tohoto chlapce se později stal svatý farář arský. I takovou moc má požehnání.
Nakonec se na svých cestách jako poutník a žebrák dostal do Říma. Většinou přespával v Koloseu. Jinak chodil do kostelů. V té době se modlíval 18 hodin denně. Děti se mu smály a házely po něm kamením, když viděly ubohého žebráka. Co Benedikt vyžebral, okamžitě rozdal druhým chudákům. Nakonec se ho ujal jeden holič, kterému bylo žebráka líto. A tak po 13 letech putování, spí Benedikt poprvé v posteli. Je mu 35 let, ale vypadá jako stařec. Když zemřel, ty stejné děti, které se mu posmívaly, běží ulicemi Říma a volají: „Zemřel světec!“ Na pohřeb se sešly takové davy lidí, že musela zasahovat papežská garda. Dnes je v domě holiče, kde Benedikt zemřel, malá místnost, kde se nachází jeho socha, a zároveň je zde i malé muzeum, kde se ukazují jeho šaty, jeho Bible, opánky a růženec.
To je svatý Benedikt Josef Labre, světec, který u nás není moc známý, který je ale ve světě uctíván jako patron žebráků a bezdomovců. Tento světec léčil, viděl do srdce a zářil i přes svůj odpudivý zjev. I bezdomovci a žebráci mají svého patrona. Více o světci už čtenáři najdou v této knize: „Chudý, který našel radost.“